Jsem mladá maminka dvou dětí. Sama jsem vyrostla v dětském domově, rodiče se o mně nestarali, o mě ani o sourozence, ani o domácnost, bylo to velice krušné dětství. Představa vlastního domova a soukromí pro mne vždy znamenaly velmi mnoho.
Mým dětem jsem se vždy snažila vytvořit láskyplné prostředí, chtěla jsem, aby zažily to, co já nezažila. Přesto jsme si prožili všichni tři zlé časy s jejich otcem, mým partnerem. Nakonec jsem našla odvahu a i s dětmi utekla, rok jsme žili na azylovém domě, než se mi podařilo něco našetřit a najít nám bydlení v pronájmu.
Začínáme od nuly, nějaké zařízení jsem dostala od dětského domova, kde jsem vyrostla, ale pár důležitých věcí nám stále chybí. Pomalu si s velkou radostí zařizujeme náš první opravdový domov, kde je bezpečí. Hledám si práci, děti chodí do školy. I naše okolí si všímá, jak děti po rozchodu s jejich otcem ožily, zbavují se strachu a nejistoty, zlepšily se ve škole, začaly více komunikovat se spolužáky. Děti začaly chodit do keramiky, dcera do aerobiku.









