Cesta do pekel
Vše začalo nenápadnou únavou před šesti lety. Přestože výsledky krve byly „tabulkově v pořádku“, Pája cítil, že ztrácí sílu a něco není v pořádku. Únavy až doslova vyčerpání časem gradovala. Snažil se tomu přijít na kloub, ale nedařilo se. Ani jako mistr vůle však neustál vynechávání srdce a kolapsy. Po operaci srdce v Třinci se sice jeho stav nakrátko upokojil, ale pravá příčina zůstávala skrytá.
Zlom přišel na jaře 2025. Pája už nedokázal fungovat – zapomínal, kde je, ztrácel rovnováhu, řeč i schopnost soustředit se. Fyzicky zvládal jen základní úkony. Musel odejít z práce, kde už poslední dny jen seděl jako troska. Až tehdy jej lékaři začali brát vážně, ale bylo už dost pozdě. Konečně díky paní neuroložce přišly ty správné testy a potvrdily krutou realitu: Lymská borelióza v pozdním stádiu, která mezitím zamořila jeho nervový systém.
Bohužel lékaři si nevěděli rady a po 14 dnech antibiotik, považovali boreliózu za přeléčenou. Stav se však krutě zhoršoval a Pájovi v létě nervový systém začal vypovídat službu. Stav se vyhrotil natolik, že strávil několik měsíců v úplně zatemněné místnosti se sluchátky na uších, protože nesnesl světlo, hluk ani úplné ticho. I sebemenší pohyb či slovo vyvolávaly kolaps. Nárazově nebyl schopen mluvit. Tepovka 110, zimnice se střídala s extrémním pocením. Nemohl nic. Nebyla ani síla se modlit.
Život na hraně, aneb 7 měsíců na antibiotikách
Z úspor si zaplatil soukromého lékaře. Díky němu a kombinaci antibiotik se po sedmi měsících dokázal vrátit „k sobě“ natolik, že si dnes zvládne sám ohřát jídlo, zajít na záchod. Pořád ale trpí mozkovou mlhou, tinnitem a vážnými neurologickými problémy všeho druhu. Zřejmě nevratně se mu poškodil zrak, potýká se s mnohými sekundárními zdravotními problémy, jako je podváha, zestárnutí kůže, vážné poruchy trávení, silné bolesti zad a kloubů. V testech mu navíc byly zjištěny další infekce jako je Bartonella a Anaplasma, které léčbu značně komplikují, ne-li znemožňují. Do toho všeho ještě autoimunitní onemocnění, celkové selhávání různých tělesných systémů, vážná histaminová intolerance s neurologickými projevy. Vyzkoušel snad už všechno, včetně alternativních léčeb, bylinek, hub, různých protokolů… Tělo je plné bakterií a toxinů. Borellie zůstává aktivní.
Stále je odkázán na nepřetržitou pomoc přítelkyně Káti. Úspory už padly za léčbu, medikaci a doplňky.
Nadějí na vyléčení je Klinika St. George
Nevzdá to. Pájovou největší nadějí je německá klinika St. George v Bad Aibling, která se na léčbu boreliózy a koinfekcí specializuje přes 35 let. Používají moderní metody jako hypertermie, nízkolaserová terapie, aferéza či ozonoterapie, které dokážou zasáhnout bakterie tam, kde běžná medicína selhává. Tato léčba je však nesmírně nákladná.
„Chci zase žít. Jít ven, pomilovat svou ženu, mít děti a vychovat je. Pracovat a lidem rozdávat radost jako dříve.“ :Pavel
Proč je obtížné (až nemožné) Borelliózu v pozdním stádiu léčit?
Borellie jsou extrémně inteligentní bakterie (spirochety), které se dokážou dokonale maskovat před imunitním systémem. Jakmile proniknou do těla, nezůstávají jen v krvi, ale zavrtávají se hluboko do tkání, kloubů a nervového systému. Navíc mají schopnost vytvářet tzv. biofilmy a měnit se do odolných forem (cyst), na které jsou běžná, krátkodobě podávaná antibiotika krátká.
V chronickém stádiu se nemoc stává celosytémovým problémem, který ničí tělo zevnitř, zatímco běžné krevní testy mohou vycházet falešně negativně. Proto je k úspěšné léčbě zapotřebí kombinace agresivních a inovativních metod (jako je právě hypertermie), které dokážou bakterie „vytáhnout“ z úkrytů a definitivně je zlikvidovat nitrožilní kombinací antibiotik.
O procedurách více na stránkách kliniky: https://www.st-george-hospital.com/therapies/
