Ve skautu jsem se naučil starat se o přírodu i lidi kolem sebe. Jenže společnost se štěpí a planeta ztrácí svou křehkou rovnováhu. Čelíme obrovským výzvám. A já mám motivaci i schopnosti na to, abych vystudoval extrémně náročnou školu, která mi pomůže je řešit.
Vlny veder, požáry nebo povodně zesílené změnou klimatu se dotýkají každého z nás a každoročně zbytečně ukončí mnoho lidských životů. Klimatická krize nás tak staví před otázky, na které paragrafy samy o sobě nestačí:
- Jak zajistit obyvatelnou planetu pro 9 miliard lidí v roce 2040 a přitom ochránit jejich lidská práva?
- Co je potřeba dělat už dnes, aby zelená transformace neměla nespravedlivé dopady na ty nejzranitelnější?
- A jaká má být role soudů v řešení problémů, které přesahují hranice států i volebních období?
Na tyto otázky mají podle mě odpovídat i právníci.
Práva jsem loni vystudoval s červeným diplomem, ale právě složitost těchto otázek mě dovedla k environmentálním studiím. Snažím se pochopit, jak zajistit, aby se naše pravidla konečně opřela o srozumitelná vědecká data. Tím nemyslím jen důležitá čísla a grafy, ale také hluboké porozumění sociální realitě – včetně hlasů lidí, kteří mají z transformace strach a třeba uvěřili dezinformacím o větrných elektrárnách.
Věřím, že v právu empatie sociálních věd a porozumění environmentálním procesům často chybí, a právě tuto mezeru se snažím vyplnit.
Komplexní výzvy a složité případy řeším už nyní. Jako asistent soudce na Ústavním soudu se denně zabývám ochranou základních práv. Nedávno jsem například odhalil, že advokát v ústavní stížnosti citoval fiktivní rozhodnutí vygenerovaná umělou inteligencí. Výsledkem byla první pořádková pokuta svého druhu po dvaceti letech, protože bez fabulací umělé inteligence v ústavní stížnosti v podstatě nic nezbylo. Podařilo se nám tak stanovit jasné hranice pro tyto výjimečné případy a zároveň ochránit stěžovatele, který díky tomuto postupu dostal možnost svou ústavní stížnost doplnit.
Chuť pomáhat společnosti čelit dnešním výzvám jsem získal ve skautu a nyní ji předávám dál. Jako instruktor na kurzech jsem připravil přes 400 skautských vedoucí na smysluplnou výchovu mladých lidí v turbulentním světě.
Skrze akademický spolek Lexicon pak pořádám semináře se špičkovými odborníky z Česka i Evropy, čímž se snažím kultivovat české právní prostředí a posilovat přesvědčení studentů, že právem jde dělat svět lepším. To je něco, v čem chci pokračovat i po svém návratu do Česka.
Na University of Oxford chci prohloubit své porozumění tomu, jak právo reaguje na lidskoprávní a environmentální výzvy. K tomu mi pomůže jedinečná oxfordská kombinace špičkového právního vzdělání a interdisciplinárního výzkumu. Flexibilní struktura programu MJur mi navíc umožní zaměřit se specificky na mezinárodní právo životního prostředí, srovnávací lidská práva a ústavní právo – tedy obory, které jsou klíčové pro analýzu klimatických sporů a měnící se role soudů. Oxfordský systém tutoriálů zase poskytuje výjimečné zázemí pro testování mých myšlenek a právních argumentů prostřednictvím úzké úzké osobní spolupráce s předními akademiky jako je Liz Fisher nebo Nicholas Barber.
Tato zkušenost mi umožní pokračovat v interdisciplinárním doktorském studiu zaměřeném na klimatickou spravedlnost a systémovou transformaci. Díky Oxfordu tak budu moct propojit soudní praxi s výzkumem, který překračuje hranice jednotlivých oborů a reaguje na nejnaléhavější právní a environmentální výzvy současnosti.
Po návratu do Česka plánuji působit v akademické sféře, kde budu – s využitím svých dlouholetých zkušeností skautského vedoucího – provázet novou generaci právníků a vést je k přemýšlení nad rámec mainstreamových právních a ekonomických předpokladů. Práci s mladými a společnému vymýšlení kroků, které zlepší tento svět, se dlouhodobě věnuji ve skautu i v dalších organizacích (Člověk v tísni, Akademický spolek Lexicon, Liga lesní moudrosti). Již nyní se studenty diskutuji o současných sociálních a environmentálních krizích a plánuji, že to bude klíčovou součástí mého výzkumu a výuky.
Po návratu budu v Česku nejen odborně analyzovat situaci, ale tvořit a publikovat konkrétní návrhy řešení. Tato řešení musí spolu vymýšlet odborníci a odbornice, kteří propojí své znalosti z práva, ekonomie, environmentálních věd i sociovědních oborů. Po vzoru Oxford Martin School a Environmental Change Institute chci proto v budoucnu založit nejdříve multioborový tým a později první české Interdisciplinární centrum pro environmentální výzvy, které bude propojovat právo, ekonomii a environmentální vědy. K tomu využiju nejen svoje odborné zázemí, zkušenosti a kontakty (obzvlášť ty získané studiem v Anglii), ale také svoje organizační schopnosti ze skautu.
Konkrétním výstupem může být (kromě vědecké publikační činnosti) třeba praktický návod, jak založit eko-sociální podnik, například pro udržitelné bydlení ve společném vlastnictví větší skupiny lidí. Na systémové úrovni například konkrétní návrh právní úpravy, která vytvoří pro tyto ekosociální podniky příznivější prostředí. V současné chvíli je totiž české právo spíše toleruje než podporuje. V Česku máme řadu podnikavých lidí, kteří v podnikání vidí skvělou cestu, jak si udržet větší nezávislost, ale přitom jim na pozitivním dopadu jejich práce opravdu záleží. Podniky, které mají pozitivní dopad jako svůj hlavní cíl (a zisk je pouze nástrojem k jeho dosahování) jsou podle mě podceňovanou hnací silou spravedlivé a zelené změny, kterou potřebujeme. Ve světě často fungují skvěle a dobré příklady máme i v Česku (od sociálních družstev pro bydlení až po firmu, která vyrábí květináče z kávového odpadu), jenže ty vznikají spíš navzdory systému než v něm. Chci být součástí toho, že se Česko stane místem kam se budou jezdit ostatní ze světa učit.
Budu tak přispívat k budoucnosti, která je nejen udržitelná, ale i spravedlivá pro všechny.
