Tadeáš Weier (7) je mladý hráč týmu Baník Sokolov. Nastupuje za kategorii U8, miluje fotbal a — jako každý kluk v jeho věku — má své velké sny.
Do jeho života ale nečekaně vstoupila těžká překážka. Leukemie.
Všechno začalo nenápadně. 26. 2. se tatínek vrátil z operace šlach a krátce poté si Táďa začal stěžovat na bolavé rameno. Vypadalo to na běžnou věc — namohl si to při fotbale, nic, co by mast nespravila. Mazali, čekali, doufali.
Když se tatínek vrátil z pracovní cesty z Německa, Táďa najednou nemohl ohnout ani došlápnout na nohu. Tehdy šli poprvé k doktorovi. Vyšetření, rentgeny — všechno v pořádku. Lékař to vyhodnotil jako psychickou reakci na to, že je Táďa silně vázaný na tatínka a hůř snáší jeho odjezdy.
Za týden ale koleno přestalo bolet a začal bolet loket. Pak přestal loket a začalo zápěstí. Bolest jakoby putovala po těle. K doktorovi šli podruhé — tentokrát s podezřením na boreliózu, ale udělaly se i testy na leukemii. Na všechno. Táďovi mezitím dávali Brufen, bolesti na čas ustoupily a všechno se zdánlivě uklidnilo.
Tatínek se ale s odpovědí „nic není" nesmířil. Sepsal kompletní příběh, sebral všechny lékařské zprávy a poslal je rovnou paní doktorce revmatologii do Plzně. Bez měsíců čekání Táďu vzala. Začala s ním hýbat — a hned věděla, že tam něco je. Vzala krev. „Brzy budeme vědět."
Jeden z jejích kolegů si zprávy přečetl a řekl tu větu, kterou žádný rodič slyšet nechce: náznak leukemie. Po doplňujících vyšetřeních si rodiče zavolal primář nemocnice.
A tím to začalo. Diagnóza: leukemie. Postiženo bylo 45 % bílých krvinek.
Místo tréninků a zápasů přišly nemocnice, vyšetření, kapačky a dlouhé dny strávené doma. Tadeášova imunita je oslabená — nemůže ven mezi lidi, nemůže do školy, nemůže za kamarády. Vlastně ani do lesa. Běžný den, který by ostatní děti jeho věku trávily na hřišti nebo ve škole, Táďa tráví doma — s maminkou, která musela skončit v práci, aby se o něj mohla starat dvacet čtyři hodin denně.
Léčbu zatím hradí pojišťovna a — to je to nejdůležitější — vypadá to, že zabírá. Ale boj zdaleka nekončí. Před Tadeášem a celou rodinou jsou dlouhé a těžké roky léčby, kontrol, opatrnosti a obyčejných radostí, na které si bude muset počkat.
Co Táďu drží v těchto těžkých chvílích nahoře, je fotbal a jeden konkrétní sen. Jeho srdcovkou je FC Barcelona a Bayern Mnichov. Tatínek pracuje v Německu a Táďa si pevně drží představu, že jednou za Bayern sám zahraje. To je ten sen, který mu rozsvítí oči i ve dnech, kdy je doma a nemůže ven. Sen, který ho tlačí dopředu — a my v Přední Kopanině věříme, že mu pomůže přetlačit i to, čím teď prochází.
Tadeáš vždycky bojoval za svůj tým. Teď je čas, abychom bojovali my za něj. A pomoct nám v tom můžete i Vy.
