Shaneovi je 10 let. Trpí nízkofunkčním dětským autismem a středně těžkou mentální retardací. Má těžce narušenou komunikaci, orientaci i všechny psychické funkce. Shaník nekomunikuje, na noc má pleny, nerozezná den a noc, nemá představu o časové posloupnosti ani prostoru, nezná nebezpečí, sám se nenají. Potřebuje dopomoc ve všech oblastech života. Trpí úzkostmi a také obsedantně kompulzivní poruchou.
Od dvou let má Shane také bezlepkovou a bezlaktózovou dietu, což výrazně zvyšuje náklady na stravu. Pravidelně musí maminka pořizovat kousací, stimulační a seberegulační pomůcky. V důsledku jeho afektů často dochází také k poškození věcí v domácnosti. Proto maminka často musí řešit opravy a dále pořizovat nové potřeby pro vývoj a péči svých dvou chlapců.
Shaník se dokáže na dlouhou dobu ponořit do svého světa – s radostí fouká bubliny, hraje si s trávou, pírky nebo sleduje, jak ve větru poletují účtenky. V létě by oba chlapci dokázali trávit celé hodiny v bazénu. Shaník má také rád řád – baví ho skládat čísla nebo abecedu podle svého vlastního systému.
Gabrielovi je 8 let a potýká se s diagnózou atypického autismu. Trápí ho úzkosti, špatně navazuje vztahy s vrstevníky, má poruchu pozornosti a artikulace. Péče o oba chlapce je tedy velmi náročná. Gabe by rád poznával i místa, kam Shaník nemůže, protože to pro něho může být nebezpečné anebo to vzhledem ke své diagnóze vůbec nezvládne. Aby to bylo možné, je někdy potřeba zajistit asistenci na hlídání, aby mu maminka mohla věnovat veškerou svoji pozornost a podporu. Oba chlapci mají zcela odlišné potřeby, které lze velmi těžko najednou naplnit.
Maminka pracuje, když jsou chlapci ve školách, a veškerá následná péče o chlapce je pouze na ni. Nemá podporu v rodině, a proto využívá služeb osobní asistence. Každý den je velkou výzvou, každý den přichází nejistota a velká zátěž, přesto všichni společně bojují a maminka si přeje pro své děti tu nejlepší možnou péči.
„Moji kluci se dokážou radovat z maličkostí a těch nejjednodušších věcí. Nejšťastnější jsou venku v přírodě – rádi volně běhají po lese, kde mají prostor a nic je neomezuje. Často bosí objevují terén kolem sebe a nejlépe se cítí mimo ruch města. Milují houpačky, vítr ve vlasech a drobné okamžiky, které by jiným možná unikly,“ říká maminka Šárka.
