Zpět na startu – Ondrův nový závod!

Ondřej Zmeškal je kluk, který se nikdy nevzdal. I když přišel o zrak,  běžel dál. Doslova. A co víc? Sám pomáhal ostatním. Inspiroval. Motivoval.

A pak přišel kolaps. Ticho. Tma. Paralýza. Nejen slepota, ale i neschopnost mluvit. Jíst. Chodit. Usmát se. Žít.

Ondra se ale nevzdává a bojuje! Aby se mohl vrátit zpět – do života! Bojuje o všechno, co považujeme za samozřejmé. 

Nevidomému sportovci, který v minulosti sám pomáhal. Jak?

• Přeběhl napříč Českou republiku v 10 dnech a vybral 280 000 Kč pro sport dětí se zrakovým handicapem. 
• Vydražil svoji medaili z maratonu na Velké čínské zdi a výtěžek věnoval na pomoc chlapci se svalovou dystrofií.
• Při Tour de France na kole sbíral peníze pro nevidomé děti a pořízení pomůcek pro nevidomé. 

Přečtete si více na www.ondrejzmeskal.cz

Ondra Zmeškal, trojnásobný mistr světa v triatlonu a český reprezentant, sám mnohokrát nezištně daroval potřebným, a teď se osud ptá, jestli uděláme to samé pro něj – protože nás potřebuje.
Po kolapsu se znovu učí chodit, mluvit, jíst. Bojuje o všechno, co považujeme za samozřejmé. Je na startu té největší osobní výzvy. Pomozme mu na cestě k uzdravení!

Kolaps a boj o každý pohyb!
Na jaře stál Ondřej Zmeškal jako první nevidomý účastník na startu legendárního závodu Cape Epic v Jihoafrické republice. Během třetí etapy ale jeho tělo nápor horka, únavy a dehydratace nevydrželo. Zkolaboval. Byl letecky transportován do nemocnice a jeho život se ocitl v ohrožení.

Po návratu do Česka z něj bylo bezvládné tělo v horečkách, neschopné mluvit, pohybovat se, komunikovat. Jeho partnerka Petra líčí první chvíle po návratu jako nejhorší v životě. Jediná reakce? Pokrčení ramenem a otočení hlavy.

Představte si, že se probudíte… ale neotevřou se vám oči. Vaše tělo, které dřív běhalo stovky kilometrů, šlapalo do pedálů na Tour de France a dýchalo svobodu sportu — je teď těžké jako kámen. Ležíte. Ticho. Tma. Tělo je vaší klecí.
Čirá mysl, uvězněná ve vlastním těle. Všechno, co dřív definovalo Ondrovo bytí – pohyb, smích, výkon, kontakt s lidmi – to vše se ztratilo. Po kolapsu zůstal nejen v neprostupné tmě. Ondra je nevidomý. A tělo? Tělo neodpovídalo. Ruce, nohy – byly cizí, nefunkční, odpojené od jeho vlastní vůle. V těchto dnech, které pro něj neměly jméno, neměly barvu ani tón, poznal jediný důkaz, že není sám. Byl to závan. Teplý, téměř nepostřehnutelný proud vzduchu, který mu pohladil tvář. Byl to dech člověka. Jediný vjem, který dokázal zachytit. A v tu chvíli to nebyl jen dech. Byl to důkaz, že někde blízko je život. Někdo, kdo se o něj stará. Někdo, kdo ho neopustil.
Každý, kdo se k němu sklonil, zanechal po sobě nenápadný otisk – přirozenou vůni pokožky. Ondra v té černotě a tichu rozeznával přítomnost lidí podle jejich vůně. Pro něj to nebyl detail – byla to identita. Byla to mapa světa, ve kterém zůstaly jen stopy jiných bytostí. 
Cizí dech – a s ním i cizí vůně – něco tak obyčejného, co my ostatní ani nevnímáme, se pro něj stalo majákem v mlze naprosté izolace.

Z nemocnice do rehabilitačního ústavu v Kladrubech a začátek nové cesty.
Ondra strávil první týden na kardiologii. Poté se dostal na oddělení následné intenzivní neurorehabilitace. Teprve tam začal pomalu rozhýbávat prsty, učit se sedat, chodit, vyslovovat první slova.
Nyní je v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde denně cvičí 4–6 hodin. Prochází vývojovými fázemi jako malé dítě – znovu se učí základní dovednosti, jako je oblékání, čištění zubů, jemná motorika. 

Ondřej miluje život, sport, lidi. A i když je dnes znovu na startovní čáře, je odhodlaný bojovat. My mu teď můžeme dát to, co tolikrát dával on druhým – naději, podporu, šanci.

Ondřej má šanci na zlepšení. Ale každé zpoždění terapie zmenšuje naději. Finanční prostředky budou využity na intenzivní a dlouhodobou rehabilitaci, která zahrnuje:

• neurologickou fyzioterapii a logopedii,

• kompenzační pomůcky

• speciální rehabilitační pomůcky,

• odbornou domácí i ambulantní péči,

• zajištění přepravy a asistence,

• pečovatelskou péči o Ondru 24/7, 

• vybudování zázemí vhodného pro následnou péči. 

Ani teď se Ondra nevzdává!

I přes těžké dětství s významným zrakovým handicapem, ztrátu zraku ve dvaceti i současné komplikace s řečí a sluchem, Ondra nepřestává bojovat. Jeho typický humor a silná vůle zůstávají.

Cesta bude dlouhá. Každý den bez terapie je promarněnou šancí. Prosíme vás o pomoc – jakoukoliv.

➡️ Přispějte.

➡️ Sdílejte tuto sbírku.

➡️ Dejte Ondrovi druhou šanci.

Děkujeme. 

❤️