Ahoj všichni, jmenuji se Emička a koncem roku mi budou tři roky. Bydlím s maminkou, tatínkem a svou šestiletou sestřičkou v Liberci. Všechno to začalo na začátku letních prázdnin, kdy jsem si myslela, že budu užívat sluníčko, vodu a výlety… Maminka vám o tom napíše trochu víc.
Byl to obyčejný červencový den, kdy jsme si všimli, že mám až příliš modřin. Zpočátku jsme si říkali, že děti občas padají, a tak jsme to moc neřešili. Modřiny ale přibývaly a vnitřní hlas mamince našeptával, že tentokrát je něco jinak.
Následoval odběr krve u dětské lékařky, čekání… a odpoledne telefon:
„Jeďte okamžitě do Motola. Už o vás vědí.“
V tu chvíli se čas zastavil. Absolutně jsme nevěděli, co se děje. Jen jsme tušili, že to nebude nic dobrého.
Po nekonečných vyšetřeních přišla diagnóza – akutní lymfoblastická leukémie.
Od té chvíle se nemocnice stala naším druhým domovem a tatínek musel omezit práci, aby se postaral o naši starší dceru.
