Představení sbírky
Ahoj všichni, jmenuji se Emička a koncem roku mi budou tři roky. Bydlím s maminkou, tatínkem a svou šestiletou sestřičkou v Liberci. Všechno to začalo na začátku letních prázdnin, kdy jsem si myslela, že budu užívat sluníčko, vodu a výlety… Maminka vám o tom napíše trochu víc.
Byl to obyčejný červencový den, kdy jsme si všimli, že mám až příliš modřin. Zpočátku jsme si říkali, že děti občas padají, a tak jsme to moc neřešili. Modřiny ale přibývaly a vnitřní hlas mamince našeptával, že tentokrát je něco jinak.
Následoval odběr krve u dětské lékařky, čekání… a odpoledne telefon:
„Jeďte okamžitě do Motola. Už o vás vědí.“
V tu chvíli se čas zastavil. Absolutně jsme nevěděli, co se děje. Jen jsme tušili, že to nebude nic dobrého.
Po nekonečných vyšetřeních přišla diagnóza – akutní lymfoblastická leukémie.
Od té chvíle se nemocnice stala naším druhým domovem a tatínek musel omezit práci, aby se postaral o naši starší dceru.
Komu pomůžeme?
Emička bojuje už tři měsíce – statečně, s úsměvem, který by rozzářil celý svět. Ale za těmi jiskřivými očičky je vidět bolest, strach a vyčerpání…
Měla udělat první krok do školky. Místo toho dělá první kroky mezi chemoterapiemi. Její sestřička se těšila, jak na ni ve školce bude dávat pozor. Dnes ji drží za ruku a šeptá, že to zvládnou spolu.
Maminka měla zase pracovat naplno. Jenže teď je všechno jinak. Zůstali jsme uprostřed boje, který je nejen psychicky a fyzicky, ale i finančně nesmírně náročný. Úspory došly. A i když nás to bolí, musíme požádat o pomoc.
Chceme se soustředit na jediné – aby se naše Emička uzdravila.
Každý příspěvek, každé sdílení, každé milé slovo… to všechno je pro nás dech naděje.
Věříme, že přijde den, kdy jí vyčesáme vlásky dorostlé po léčbě. Kdy bude moci dovádět se svou sestřičkou venku na hřišti a hrabat se v písku. Kdy budeme moci říct: „Dokázala jsi to, broučku náš. Jsi zdravá.“ ❤
Děkujeme vám z celého srdce – za podporu, za sílu, za naději…
