Osudný skok způsobil zlomeninu pátého krčního obratle a vážné poškození míchy. V tu chvíli zůstal Šimon ochrnutý od ramen dolů, nemohl se pohnout ani nadechnout. Díky duchapřítomnosti svých kamarádů, kteří ho okamžitě vytáhli z vody, a rychlé pomoci záchranářů se nestalo to nejhorší. Vrtulník jej transportoval do brněnské nemocnice, kde tým špičkových chirurgů udělal maximum, aby mu zachránil život.
Dnes Šimon omezeně hýbe rukama, učí se znovu pohybovat prsty, ale nohy zatím stále mlčí. Čeká ho nesmírně dlouhá a finančně náročná cesta – měsíce až roky intenzivní rehabilitace, která může rozhodnout o tom, zda se znovu postaví na vlastní nohy. A naděje existuje. A právě proto je potřeba udělat maximum teď – v čase, kdy je každodenní rehabilitace nejúčinnější.
Šimon je bojovník. Neztrácí úsměv, i když cesta je bolestivá a bude trvat určitě několik let. Asi už nikdy nenastoupí na hřiště v dresu Halenkovic, ale jeho přání znovu chodit je veliké. A on pro to udělá všechno, co je a bude v jeho silách – i když jsou ty síly zatím slabé, vůle a chuť je obrovská.