Emičce jsou 3 roky, v noci se budí, hystericky se směje, skáče, vyvádí v postýlce a je k neutěšení. Vydrží jí to tak 2 hodiny. Má ráda určité věci, ale nehraje si, hází je po zemi, trhá listy knih, mává s nimi ve vzduchu a pozoruje, dokud se list nezohýbá natolik, že už nesplní účel zájmu a potom nastává změna nálady, hysterický vztek a odmítnutí spolupráce ve všech ohledech. Neopakuje, nezajímá jí svět kolem, má svůj. Neudržuje oční kontakt. Na zavolání nereaguje. Projevuje se, jako by postrádala určité spojitosti.
Celý den se jí věnujeme. Manžel pracuje z domu, takže když mně už dochází energie, tak nastoupí a pomáhá. Když se Emička uhodí, vzlyká si pro sebe, jako by byla na světe sama. Nejednou jsem to obrečela. Jsem přirozeně mateřsky nastavená a tulivá Emička mi prostě chybí. Je tady, ale není vlastně se mnou.
Věříme proto, že pokud s Emičkou projdeme plánované terapie, které nám doporučili lékaři na neurologii, že se nám všem uleví. A co je nejdůležitější, hlavně Emičce.
O nemoci
Emče diagnostikovali infantilní autismus, ADHD a Rettův syndrom. Je to velmi jemná holčička, která vnímá hodně detailů. Na první pohled vypadá v pořádku, ale nespolupracuje, nemá chuť se zapojit, cokoli obkoukat a posunout se ve vývoji.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Peníze ze sbírky budou použity na měsíční koherentní rehabilitace ve Verheul centru Ostrava.
Od rehabilitace očekáváme u Emičky zlepšení přijímání potravy, rozvoj komunikace, vyjádření emocí a větší potřebu být v kontaktu s lidmi. Ještě neví, jak to na tomto světě funguje a jak se naučit bránit. Zatím se brání únikem do svého světa a to je s rodiči, kteří ji milují a nikdy bychom ji neublížili. A přitom tento pocit někdy mám, když jí chci jenom třeba umýt hlavu.
V červnu mám plánovanou operaci oka, ve kterém mám nezhoubný nádor. Lékaři si nejsou jistí výsledkem, ale ví, že není jiná cesta.
