Rád bych se vám představil. Jmenuji se Patrik a je mi 27 let. V září 2021 se mi stala v horách při cestě do práce v brzkých ranních hodinách dopravní nehoda, při které jsem byl transportován vrtulníkem do Ostravské nemocnice s těžkým poraněním mozku. Nacházel jsem se nejdřív v umělém spánku potom v tzv. bdělém kómatu. Do doby nehody jsem byl aktivní sportovec, rád jsem posiloval, hrál šachy, basket, jezdil na longboardu, měl rád hudbu a lidi. Dříve jsem i tancoval ve skupině Funky beat. O čtyři měsíce později jsem v nemocničním zařízení zřejmě kvůli aspirace měl i zástavu srdce. Vše začalo kolem mě nanovo, ale šlo to hůř. Źivot se mé rodině ode dne nehody úplně převrátil vzhůru nohama. Mám ještě šest sourozenců, čtyři bratry a dvě malé sestry. V záři 2022 jsem se dostal domů a rodina začala zjištovat, jak těžké je hledat další pomoc a léčbu. Má maminka se stará o mě neúnavně 24/7. Celou dobu mám tracheostomii, takže je se mnou pořád, pečovatelky v tomto případě nemůžou třeba ani na půl dne maminku zastoupit. Také mám epicystomii a peg. Doma jsem se hezky rozjedl, jídlo mi chutná, nejlépe mixovaná strava, která mi nedělá problémy. Taky diagnozy bdělé komy, a dekubitu 3. stupně jsem se doma zbavil. Od té doby, co jsem přišel domů dělám pokroky, jde to sice pomalu, a je se mnou spousta práce, nicméně pořád vytrvávám, bojuji, a nevzdávám se. Jsem pořád závislý na cizí pomoci, sám si nesednu, neotočím, ani nenajím.
Taky mě trápí spasticita na rukou a nohou, tak mě zřejmě čeká operace. Mám ergoterapii v domácím prostředí, také fyzioterapii, rehabilitační cvičení a kraniosakrální biodynamiku. Dojíždím taky zatím jen 1 x týdně do ARCADY NeuroMedical Center, kde mám fyzioterapii v závěsných lanech, simulaci chůze na INNWALK PRO- robotickém trenažéru, ergoterapii… Chtěl bych mít intenzivní cvičení, abych se mohl stále zlepšovat. Také bych chtěl zkusit elektroléčbu. Podstoupil jsem již 2 x aplikaci kmenových buněk na Slovensku a také dvoutýdenní intenzivní rehabilitace v Adeli v Pieštanech. Do lázní v Ćesku jsem se kvůli tracheostomii nedostal. Maminka stále ve mě věří. Pojištovna na rehabilitace, které absolvuji nic nepřispívá. Byla mi také lékaři doporučena hyperbarická komora. Tady v Ostravě, kde bychom byli za 15 minut jsem se nedostal, musel jsem jet až přes půl republiky do Kladna, kde jsme museli hradit ubytování, pronajmout mi speciální polohovací postel aj. Komory jsem snášel dobře. V Kladně mi doporučili těchto komor aspoň 60. Moc bych si přál, aby mohly být tady v Ostravě a můj stav se mohl dále zlepšovat. Kombinace transplantace krevních buněk, hyperbarické komory a intenzivního cvičení má např. v Německu u dětí úspěch, jak nám sdělily v nemocnice Malacky na Slovensku. Náklady na neurorehabilitace jsou velmi finančně náročné. V průměru stojí ± 160.000 měsíčně – např. v Arcadě neuroMedical Centru, záleží na rozsahu a skladbu těchto procedur. Abych nemusel být hospitalizovaný musí mamka kupovat neustále alternativní medicínu a doplňky, aby zabránila případných infekcím, na které jsem náchylný, díky vstupům, které mám na těle.