Pomozte bojovnici Ondřejce postavit se opět na nohy

Představení sbírky

Rádi bychom vám představili statečnou ženu.

Ondřejka se věnovala výtvarnému umění a kreativní tvorbě s dětmi při výuce na umělecké škole. Následně ke svým aktivitám kvůli rozpadu rodiny přidala i více výdělečnou činnost a začala svou kreativitu rozvíjet jako art manažer v reklamní agentuře.

Následně na základě těžké životní situace se ozvalo i zdraví, přišlo zdánlivě banální zdravotní omezení – silná bolest hlavy, značně zhoršené vidění doprovázené slabostí rukou a nohou.

Se zhoršením zraku šla Ondřejka k očnímu lékaři a ten ji poslal do nemocnice na neurologické oddělení.

V květnu přišla zdravá Ondřejka do nemocnice s bolestí hlavy a zhoršeným viděním. Po mnoha bolestivých vyšetřeních si vyslechla drsný verdikt: "Máte nevyléčitelné neurologické onemocnění, které vás může připravit o schopnost ovládat své tělo, nemoc postihuje centrální nervový a svalový systém. Máte zhoubná ložiska v míše, mozku a v tom důsledku je ovlivněna činnost celého těla. Onemocnění je nevyléčitelné, máte před sebou rychlé zhoršení zdravotního stavu, vaše onemocnění je v maligním stádiu. Onemocnění vás v lepším případě připraví o schopnost chůze."

Ondřejce se celý život tímto sdělením opět během krátké chvíle obrátil naruby. Do té doby oblíbená učitelka, úspěšná umělecká manažerka, matka 7 leté dcery se stala dlouhodobě nemocnou.

Ondřejka po 2 týdnech odcházela z nemocnice jako nevyléčitelně nemocná s předpokladem trvalé invalidity. Absolvovala léčbu léky, injekcemi, infuzní léčbu, chemoterapii a invazivními zákroky.

Bolestivé a nebezpečné lumbální punkce do páteře a míchy, kdy jí byla odpuštěna část mozkomíšního moku a aplikována látka přímo do míšního kanálu a to vždy za plného vědomí, stačil jen drobný pohyb a byla by nenávratně ochrnutá.

Komu pomůžeme?

I když se Ondřejky zdravotní stav stále postupně horšil, její vztah k práci s dětmi, péči o dceru, trávení času v přírodě, rekreačnímu sportu, cestování a umění jí umožňoval tento zdravotní stav zvládat.

Žádná invazivní léčba jí však nepomohla. Životem ji provází silná bolest a stabilní užívání léků s nebezpečnými nežádoucími účinky.

I přes stálou bolest doprovázející každý pohyb Ondřejka pracovala v chráněné dílně, kde zastávala pozici PR manažera. Díky této práci poznala blíže situaci zdravotně postižených a jejich postavení ve společnosti.

Na základě poznání situace zdravotně postižených na trhu práce a snahy etablovat OZP nejen do zaměstnání v chráněných dílnách, ale i do pracovních pozic na otevřeném trhu práce, Ondřejka objevila další možnosti jak využít své zkušenosti.

Toto poznání se stalo podnětem pro založení nadačního fondu pro podporu zaměstnávání OZP. Ondřejka byla iniciátorkou, spoluzakladatelkou a ředitelkou NFOZP.

Ondřejku onemocnění střídavě připravovalo o zrak. Probudila se s ukrutnou bolestí, při otevření očí zjistila, že není něco v pořádku. Měla oboustrannou diplopii, kdy se v mozku nespojuje obraz obou očí v jeden (každým okem je obraz zobrazen v jiném úhlu). V takovém stavu není možné vykonávat základní činnosti. Ztrácela i jemnou motoriku, nemohla ani psát. Tato omezení se jí podařilo zvládnout usilovnou prací a láskou k umělecké tvorbě, která ji přes veškeré nesnáze neopustila. Pomocí tvorby šperků, keramiky, kresbě a pevné vůli zrak i jemnou motoriku opět obnovila.

Nyní maluje obrazy vystavuje a těší ji, že může své umění sdílet s ostatními. Jedině při tvorbě dokáže na své onemocnění doprovázené silnou bolestí na čas zapomenout.

Vývoj nemoci byl agresivní a rychlý, Ondřejka přišla o schopnost stát na nohou. Přišla fatální změna v životě – používání kompenzačních pomůcek – a nevyhnutelně i invalidní vozík.

Ondřejka však není typ ženy, kterou by cokoliv zlomilo.

Nemoc a prodělaný stres jí změnili život upoutáním na invalidní vozík, ale ona bere vše jako výzvu. Snaží se co nejvíce vrátit svůj život do původních kolejí nevzdává se naděje na plnohodnotný život. Každý den na sobě pracuje. Rehabilitacemi, cvičením se snaží udržet svalovou sílu a pohyblivost.

Rehabilitační lékař i neurolog Ondřejce doporučil jako rehabilitační pomůcku exoskelet UNILEXA, který slouží k vertikalizaci nechodících lidí a také k nácviku chůze. Je to velmi důležité, neboť díky této pomůcce bude přirozeně zatěžovat svalstvo a klouby dolních končetin, používáním se zlepšuje i krevní oběh, snižují otoky nohou v důsledku zpomalení proudění lymfatického systému.

Používání invalidního vozíku bere v současnosti jako pomůcku, která jí umožňují svobodný pohyb, nebere jej však jako definitivní součást života.

Ondřejka věří, že dokáže obnovit svou chůzi, naději jí poskytuje podpora přátel. Tento boj nevzdává ví že Exoskelet UNILEXA ji opět postaví na nohy.

Ondřejka k naplnění svého přání potřebuje vaši pomoc…