Pavel je dnes odkázán na invalidní vozík, neovládá levou ruku a bez pomoci druhých se neobejde. V nejtěžších chvílích jeho života při něm s velkou láskou a péči stála přítelkyně Ramona Ulinic, a i pro ní to bylo velmi těžké, protože se dlouho nevědělo, zda Pavel vůbec přežije a pokud ano, jak na tom vlastně bude. Momentálně se o něj stará především jeho maminka, jelikož Ramona pracuje v Rakousku a snaží se vydělat co nejvíce peněz, aby měl Pavel vše co potřebuje a za Pavlem pravidelně jezdí. Péče je ale náročná a sil ubývá. Pavel se ale nevzdává – každý den bojuje za to, aby znovu mohl obejmout svého syna, zahrát si na kytaru s kamarády a jednou dojít k oltáři po svých.
Kvůli svému zdravotnímu stavu je v invalidním důchodu 3. stupně. Nemůže pracovat a všechny své úspory už použil na pořízení základního vybavení – vozíku, plošiny, polohovací postele a dalších nutností. Bez pravidelných rehabilitací však nemá šanci na výraznější zlepšení.
