V Hrobcích zničili komunisté život několika rodinám. Pomníky, které umístíme v obou částech obce, Hrobcích a Rohatcích, budou patřit všem, na jejichž životech 42 let komunismu zanechalo nesmazatelné šrámy.
“Pořád to vidím. Ta vrata. To rachocení klíčů. Dlouhý, dva až tři metry široký stůl, aby na sebe lidé nedosáhli, na jedné straně seděly návštěvy a na druhé straně přicházeli odsouzení. Pamatuju si, jak tam člověk sedí, otevřou se dveře, klíče zarachotí, a přivádí tátu v tom lodenovém hnědém mundúru. Lodičku, takovou tu čepici, mačkal takhle v ruce a sedl si za stůl. Z každé strany vedle něho seděl hlídač, a když člověk řekl něco špatně, návštěvu ukončili a odvedli ho. Člověk tak radši ani nic neříkal,” vyprávěla Sylva Pátá svou vzpomínku z dětství na vězení, do kterého komunisté poslali na šest let jejího tátu, Sylvestra Klementa, pro údajnou vlastizradu. Zatkli ho, když přijel za rodinou na Velikonoce z nucených prací.
“Věděl, že mu hrozí nebezpečí. Někteří známí odešli, ale on nešel. Neopustil by Hrobce a ani Čechy. Byl patriot. Aby se ho komunisté zbavili, tak řekli, že nebyl na vojně, ačkoli byl ve válce, a že musí v 52 letech na dva roky k Pomocnému technickému praporu.” Neměl tak velké majetky, aby mu je mohli vzít jinou cestou. Jako vlastizrádce ale přišel o všechno – majetek, zdraví, vytouženou rodinu a svobodu.
“Kdyby ho vystěhovali jako Havránka, tak by to asi nepřežil. Byl na Hrobce hrozně fixovaný. Ve vězení u sebe pořád nosil jednu fotografii s náma a jednu Hrobec,” zmínila Pátá další osobu, jejíž život místní komunisté zničili.
Ve vykonstruovaném procesu odsoudili Františka Havránka za sabotáž (nesplnění výrobního plánu v JZD) spolu s dalším místním hospodářem Jaroslavem Tachecím k trestu odnětí svobody, propadnutí veškerého majetku a doživotnímu zákazu pobytu v Hrobcích pro jejich rodiny.
“František Havránek se spravedlnosti nedočkal. Zemřel v roce 1979 nesmířen s osudem, protože křivdy na něm a jeho rodině spáchané se nedaly odpustit,” napsal obci jeho syn Josef, kterému bylo v té době 16 let.
