2. Zázrak pro Dominika (10): Empatie autisty uprostřed ticha

Dominik trpí druhým nejzávažnějším stupněm autismu a ADHD, prakticky nemluví.

Problémy se začaly projevovat kolem prvního roku, a ve třech letech, kdy chlapec stále nosil pleny, přišla diagnóza autismus. Otec Dominika to nezvládl, opustil je a přestal se ozývat.

Maminka Helena Pechánková z Karlových Varů se kvůli celodenní péči o něj vzdala dosavadního života v zahraničí. Ocitla se na vše sama a musela začít v Čechách od nuly.

Nyní shání 166 tisíc korun na speciální delfinoterapii v Turecku. Proč zrovna tato terapie? Nikdy prý Dominik nevypadal tak šťastný, jako když kdysi viděl tato zvířata v delfináriu.

Přestože komunikace chlapci chybí, je nesmírně empatický. Když se jeho maminka během rozhovoru rozplakala, Dominik se na ni s láskou soustředil, objal ji a naléhavým „Ahoj“ kontroloval, zda je v pořádku.

Život na Tenerife může mnohým znít jako pohádka. Leckdo by třeba i záviděl… Začít podnikat v cizí zemi bez znalosti jazyka pro Helenu však nebylo jednoduché. Nakonec si tam ale pronajala kavárnu a 10 let ji úspěšně provozovala.

Jenže po narození syna se snový příběh začal pozvolna rozpadat. „To, že s Dominikem není něco v pořádku, se začalo projevovat až kolem prvního roku. Nereagoval jako zdravé děti. Třeba oslava prvních narozenin ho zjevně obtěžovala,“ vybavuje si vzpomínky z minulosti maminka.

Problémy ve školce

Mateřská dovolená je ve Španělsku (tedy i na Kanárských ostrovech) pouze 16 týdnů. Dominik musel zhruba po roce začít navštěvovat školku, která byla součástí školního komplexu, kde se potkávaly nejmenší děti třeba i s dvanáctiletými. Problémy s chováním Dominika se zde začaly prohlubovat. „Nezapojoval se do kolektivu, a navíc měl ve třech letech stále pleny. Musela jsem odbíhat z práce ho přebalovat. To byl šílený rok,“ dodává.

Otec to nezvládl

V té době se navíc rodina dozvěděla onu diagnózu. Z úst odborníků nekompromisně zaznělo. Je to autista s ADHD. „Dominikův otec s námi nežil od jeho prvních narozenin. Vyžadoval střídavou péči, ale nedokázal se o Dominika starat. Nakonec se pokusil o sebevraždu a poté se přestal ozývat. Nebral telefony a jakoby se po něm slehla zem. To byly Dominikovi tři roky,“ líčí průběh jedné životní etapy.

Zůstali sami

S Dominikem tak zůstala sama a oficiálně jen s polovinou dávek, druhá totiž šla za otcem Dominika kvůli zmíněné střídavce. „Když bylo Dominikovi 5 let, podala jsem na něj trestní oznámení, na které zareagoval až letos v květnu. Jen podotýkám, že celou dobu samozřejmě vůbec neplatil alimenty,“ říká Helena, která se nakonec rozhodla život na Tenerife ukončit a začít znova v Čechách.

Pomohla Žirafa

„Dominik odletěl s mojí maminkou, která mi tu též pár let pomáhala. Já nasedla do auta, naložila tam vše nejnutnější a vydala se směr Česko. Tady jsem nejdřív musela najít lékaře, který by nás vzal, současně s tím jsem hledala byt a musela se domluvit ve stacionáři Žirafa na celodenní péči o Dominika,“ líčí Helena, která si záhy na to pronajala byt 1+1, jenž musela komplet zařídit. Vzala si na to půjčku a úspory padly i na platby za stacionář. „Ještě nemáme vyřízené příspěvky, každopádně už se schyluje ke zdárnému konci. Já jsem zdravá a připravená naskočit do jakékoliv práce, abych vše poplatila a uživila nás. S tím mi Denní centrum Žirafa s jejich péčí o Dominika neskutečně pomáhá,“ uzavírá. 

Žádné stacionáře

Na Tenerife neexistují stacionáře nebo sociální zařízení podobného typu jako známe v České republice. „Dominik měl ve škole k ruce asistenta, ale když ve 14 hodin skončilo vyučování, neměla jsem ho kam dát. Nebyla žádná družina. Neměl ho, kdo hlídat a já nemohla pracovat. Musela jsem se vrátit do Čech,“ vysvětluje paní Helena. 

Autista s ADHD

V minulosti nebylo možné obě diagnózy (autismus a ADHD, jinak AuDHD) stanovit najednou, což vedlo k opožděné a nesprávné léčbě. Dnes lze obě diagnózy kombinovat.  Děti s AuDHD čelí větším nárokům na učení a socializaci než děti pouze s autismem. Často zažívají vnitřní boj, kdy to, co je stimulující a živé, je zároveň vyčerpávající, a naopak klidnější život může vést k depresi z nedostatku stimulace. Tyto děti nebo lidé proto potřebují především strukturovaný denní režim. Ten je pro ně klíčový, protože poskytuje pocit stability a předvídatelnosti.

VYBÍRÁME 166 TISÍC NA DELFINOTERAPII

Paní Helena by pro svého syna chtěla za peníze od dárců pořídit absolvování terapie s delfíny v Turecku. „Dominik se bojí zvířat, nejvíce psů. Když kolem něj nějaký jen projde, má záchvat a to i přes to, že s nimi nemá žádnou špatnou zkušenost. Nevím proč, ale nikdy jsem ho neviděla tak šťastného, jako když jsme na Tenerife navštívili delfinárium. Proto bych raději než dluhy, které vím, že prací splatím, použila peníze na terapii, která Dominikovi vnese úsměv a klid do tváře,“ dodává.

Patronkami tohoto příběhu jsou Olga Lounová (44) a Petra Řehořková (49), „Je vidět, jak to mezi nimi funguje, jak ta Helenka se opravdu krásně stará, jaké mají k sobě emoční pouto. Je to opravdu velmi, velmi silné,“ zamýšlela se nad návštěvou Řehořková.  „Doufám, že lidé pomůžou a pošlou penízky, protože tam opravdu tam ta naděje je. On je velice chytrý, vnímavý a myslím si, že by se opravdu mohl rozmluvit. Já doufám, že budete i vy, čtenáři, budete optimisti. A třeba místo kafíčka dneska přispějete na Dominika…“ vyzývá Lounová.

----

Pokud z vybrané částky nepadne vše na delfinoterapii, zbytek peněz bude použit na nákup zdravotnických pomůcek. Pokud vybereme více než 100 %, peníze budou přerozděleny do ostatních sbírek Zázraku Blesku.