8. 8. 2024 9:31
Jaký je život s WalkAid II?
Milí dárci, Monika už je už téměř dva měsíce majitelkou WalkAid II. Určitě vás zajímá, co všechno se změnilo, co zvládá a dříve to nebylo možné? Poprosila jsem jí, aby s vámi sdílela své zkušenosti.
Díky Walkaide jsem například mohla:
– uspořádat svou tradiční prázdninovou hru pro děti “Šipkovaná” ( tj. děti následují fáborky, kde se ukrývá, v okolí fáborku, úkol, otázka, atd., kterou musí splnit, aby mohly pokračovat k dalšímu úkolu, který je dovede až do cíle, kde na ně čekají medaile, diplomy a drobné dárky).
– chodit s kamarádkami do místní hospůdky na pivo bez hole
– navštěvovat příbuzné s upečeným koláčem přes nerovnou půdu zahrady ( bydlí vedle naší zahrady, takže chodíme zahradou ) bez pádů
– jezdit bezpečně vlakem a při nastupování se na nohu plně spolehnout
– chodit po našich Libčicích pro balíčky i 10 min před zavíračkou
– chodit z narozeninových oslav spolužáků dcery sama kvůli uvaření obědu/večeře pro ostatní
Jednoduše se na nohu spolednout i přes svou bolest hlavy, která mi nohu vždy rozhodí.
Tohle všechno jen díky vám všem, kteří jste Monice na WalkAid II. přispěli. Děkuji!
Monika je mladá, optimistická 33 letá žena, maminka dvou krásných, zdravých dětí. Během druhého těhotenství musela podstoupit akutní operaci srdce, která nebyla bez komplikací. Během zákroku prodělala mozkovou mrtvici. Monika dělá maximum pro to, aby se vrátila zpátky do aktivního života, rehabilituje a i díky rodině dělá obrovské pokroky. V podpoře správné chůze by jí moc pomohl přístroj Walk Aid, jehož pořízení je cílem téhle sbírky.
Monika se narodila s vrozenou srdeční vadou, která ji v běžném životě nijak významně neomezovala. Od malička byla hlídaná v IKEM, ani vrozená srdeční vada jí nebránila v aktivním životním stylu, který milovala. Denně běhala, cvičila jógu, jezdila na kole, v zimě na lyžích. S manželem, se kterým se seznámila v Praze pak rádi trávili aktivní dovolené horskou turistikou, cyklistikou. Vystudovala oděvní design, spolupracovala s úspěšnými návrháři, před mateřskou dovolenou pracovala jako manažerka v prodejně jedné oděvní značky. Zkrátka žila úplně normální aktivní život.
V roce 2017 podstoupila první plánovanou úspěšnou operaci srdeční chlopně. Otěhotněla a porodila zdravou dceru Emmu. Užívala si miminka a žila úplně běžný život mladé maminky.
S mužem toužili pořídit Emmičce sourozence, a tak když v roce 2022 zjistila, že je podruhé těhotná byla moc šťastná a na miminko se oba moc těšili. Na běžné těhotenské kontrole v 17. týdnu těhotenství se Monice z ničeho nic udělalo zle, začala omdlévat, ještě stihla předat kontakt na svého kardiologa z IKEMu, kam jí rovnou převáželi. Na kardiologii zjistili, že má zánět chlopně a operace je nevyhnutelná. Vzhledem k těhotenství i velmi riziková. Bohužel během operace došlo ke komplikacím, po probuzení se Monika nemohla pohnout, následovalo vyšetření CT mozku, které prokázalo, že došlo ke krvácení - Monika během operace prodělala cévní mozkovou příhodu (CMP). Situace byla šílená. Monika sama po těžké, komplikované operaci srdce, k tomu po prodělané mrtvici, těhotná, potřebovala spoustu péče a času na rehabilitace. Doma na ní čekal manžel s malou tříletou Emmičkou. To vše během probíhajícího Covidu v době omezených návštěv. Tohle období bylo psychicky nejnáročnější nejen pro samotnou Moniku, ale pro muže, dceru, celou rodinu. Ta naštěstí držela vždy pevně pohromadě, navzájem se podrželi, rodiče i švagrová pomáhali s Emmičkou, manžel si zkrátil úvazek, aby mohl svůj čas věnovat i péči o Moniku. Moniku v tu dobu už sledovali ve Vinohradské nemocnici, poté ve Vojenské nemocnici, kde se rozběhl i porod, proto byla převezena do porodnice U Apolináře, kde porodila zcela zdravého syna Matyáška. Nejintenzivnější a nejnáročnější období trvalo půl roku. Nebylo ale zdaleka vyhráno.
V důsledku CMP měla spastickou levou ruku i nohu, to znamená, že obě končetiny jsou slabé, sval je v křeči a je potřeba pracovat na jeho protahování, rozhýbávání. Po získaném poškození mozku je třeba začít co nejdříve s intenzivní rehabilitací. Monika nastoupila do denního stacionáře na Albertově, kam přijela nechodící na vozíčku, dál pokračovala už se čtyřbodovou holí do centra moderní neurorehabilitace ERGO Aktiv. Hlavní misí centra neurorehabilitace je vracet mladé lidi, jako je Monika, zpátky do aktivního života, k tomu, co je baví, těší, zpátky do práce. V ERGO Aktivu pracuje v rámci tříměsíčního denního stacionáře na zlepšení stability celého těla, procvičování kognice, měla velké problémy s pamětí – nedokázala si například u snídaně vzpomenout, jestli si ráno vzala léky. Trénuje jemnou motoriku, aby dokázala pro zdravého člověka tak obyčejnou a běžnou věc, jako je přebalit malého syna nebo si nasadit kontaktní čočky. Největší výzvou je aktuálně trénink svalů, levé nohy, která se stáčí a Monika má tendenci zakopávat.
Po dlouhých měsících intenzivní péče a rehabilitace se Monika pomalu vrací do normálního života. Ale cesta k úplné nezávislosti je stále před ní. Každý den čelí výzvám, které by většinu z nás zlomily, ale Monika se nevzdává.
Jak je na tom Monika dnes?
V ERGO Aktivu hůl odhodila, ve známém prostředí dokáže chodit bez opory, což je obrovský pokrok. Ven pak chodí s vycházkovou holí, která ji v terénu poskytuje pocit bezpečí a jistoty na každém kroku.
Monika by se moc ráda vrátila ke své kreativní profesi oděvního designéra, chtěla by opět ovládnout šicí stroj, začít pravidelně sportovat a hlavně věnovat se dětem tak, jak to potřebují. Naučit syna jezdit na kole, zvládnout za ním doběhnout, zase jezdit na dovolené do hor.
Pro splnění jejího snu, být aktivní mámou, která zvládá denní aktivity s malými akčními dětmi, dělá Monika s podporou rodiny maximum. Díky podpoře fyzioterapeutů z Centra neurorehabilitace ERGO Aktiv a láskyplné rodiny dělá Monika obrovské pokroky. Ale potřebuje další pomoc. V podpoře správné chůze by jí moc pomohl přístroj WalkAid.
Podpořte Moniku v její snaze být akční mámou.
Děkujeme.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
