Sára (13 let) a Adam (10 let)
Soud doporučil terapeutickou péči rodině ve vleklém soudním sporu rodičů. Sára trpěla úzkostmi a na Adama si ve škole často stěžovali pro jeho chování. V pozadí obtíží dětí stál konflikt rodičů, kteří se před 7 lety rozvedli. Děti byly nejdříve v péče matky, poté ve střídavé péči, nyní žádal o výhradní péči otec. Rodiče se neshodli ani na základních věcech jako byl výběr kroužků nebo oblečení, vůči sobě cítili silnou nenávist. Sourozenci žili ve zmatku a napětí.
V rámci soudních řízení prošli bezpočtem pohovorů se sociálními pracovnicemi, soudy i dalšími odborníky. S rodiči u nás pracoval multidisciplinární tým sociálních pracovnic, terapeutů a psychiatra. Dětem byla poskytována individuální psychoterapeutická podpora a současně se s rodinou pracovalo formou rodinné terapie. Rodičům se podařilo začít vnímat potřeby dětí a nahlížet, jak náročné situace jim vytváří. Otec se rozhodnul stáhnout návrh na změnu péče, přičemž matka začala otce více respektovat jako plnohodnotného rodiče. Rodiče spolu začali účelně komunikovat a děti se konečně cítily v obou rodinách spokojeněji. Dokonce mohly otevřeně prožívat radost ze setkání s druhým rodičem, což bylo dříve nemyslitelné.
Klárka (15 let)
V zoufalství se na nás obrátila maminka hledající psychoterapeutickou pomoc pro dceru Klárku, která byla právě hospitalizovaná v psychiatrické léčebně po pokusu o sebevraždu. Všude je odmítali pro plnou kapacitu, byli jsme její 23. telefonát. Klárka byla před několika lety týrána otcem. Trpěla sebepoškozováním a sociální fobií, po pandemii covid se bála chodit do školy a její psychické problémy se postupně prohlubovaly. Na otce bylo podáno trestní oznámení a současně zakázán osobní styk s dcerou.
Klárka k nám docházela na individuální terapie, kde měla bezpečný prostor pro zpracování bolestných zážitků. Postupně se učila důvěřovat lidem, posilovat sebevědomí, soustředit se na to, co ji zajímá a mohla si tak splnit svůj sen – stát se veterinářkou.
Lukášek (10 let)
Už od útlého dětství doma zažíval tíživé dusno a strach kvůli otci, který nadměrně pil. Křik a pláč byly na denním pořádku. Lukášek byl často bit i za maličkosti, a když neposlechl, otec ho zavřel do tmavé chodby, kde musel přečkat noc. Ráno odcházel do školy často vyčerpaný, plný úzkosti a nedůvěry. Situace v rodině se jenom zhoršovala, až Lukášek utekl z domova. Když ho druhý den přivezla domů policie, rozhodla se maminka, že od manžela odejde. Měla o Lukáška velký strach, neboť po návratu domů nedával najevo žádné emoce. Byl zakřiknutý, byly dny, kdy nemluvil vůbec. Maminka si všimla, že často pláče v ústraní, ale nedokázal sdělit, co prožívá nebo co ho trápí.
V rámci naší organizace začala být Lukáškovi poskytována individuální terapeutická podpora. Postupem času se díky důvěrnému terapeutickému vztahu přestal bát mluvit o tom, co nyní prožívá a co si zažíval v minulosti. Nadále dochází na individuální terapie a jeho život se pomalu vrací do normálu. Lukáškův otec nastoupil do protialkoholní léčebny a chlapec si k otci hledá znovu cestu. Začal zase hrát fotbal. Ještě nemá zcela vyhráno, ale díky dlouhodobé terapeutické práci a podpoře vítězí v našich očích každý den.
Nejenom tyto, ale také další děti s těžkými životními příběhy čekají na svoji šanci.
Aktuálně čeká na psychoterapeutickou pomoc v rámci našeho Krizového centra 30 dětí a další zájemci se ozývají každý týden. Pomáhejte spolu s námi měnit život dětí k lepšímu.
