Pobočka ZLÍN
V rámci služby Odborné sociální poradenství (OSP) dlouhodobě poskytujeme pomoc rodině K. z Rožnova pod Radhoštěm, kdy rodiče (sami v invalidním důchodu, maminka s tělesným postižením), pečují o své dvě již dospělé děti Tomáše (25 let) a Lenku (20 let) s těžkou symptomatikou PAS. Rodina bydlí v bytě 2+1 v osobním vlastnictví ve 3. patře starého činžovního domu bez výtahu. Oba rodiče jsou vedeni jako pečující osoby. Sourozenci potřebují pomoc, péči a dohled ve všech oblastech sebeobsluhy – oblékání, obouvání, stravování, hygiena, péče o zdraví i osobní aktivity. Verbálně nekomunikují, pouze Lenka komunikuje pomocí systému VOKS, oba rozumí jednoduchým pokynům. Rodiče mají velký zájem o maximální možnou aktivizaci obou dětí a smysluplné využití jejich volného času. Zapojují je dle jejich možností do běžných domácích prací, chodí s nimi na nákupy, na vycházky nebo na plavání. Při péči, aktivizaci a podpoře začleňování do společnosti rodičům velmi pomáhají sociální služby, které pravidelně využívají. Pro sourozence je přínosné a motivující, když mají každý den zajištěn pestrý denní program zaměřený na rozvoj a upevňování motorických dovedností a sebeobsluhy, podporu socializace a nácviky funkční komunikace. Pokud jsou delší dobu pouze doma bez činností, dochází u nich k afektivním stavům spojených s ničením zařízení bytu, trháním oblečení nebo ubližování sobě i rodičům.
Rodině pomáháme především se zajištěním potravinové pomoci, doprovázíme je k lékařům, na jednání s úřady a pomáháme rovněž s rodinným fundraisingem na financování sociálních služeb a edukačních a kompenzačních pomůcek. Pro rodinu taky připravujeme aktivizační činnosti buď u nás v organizaci, v jejich domácnosti nebo v terénu formou jednodenních výletů. Rodiče tuto možnost velmi vítají, protože vyrazit s dětmi kamkoliv bez doprovodu je z uvedených důvodů velmi náročné. Rodiče společně s dalšími pečujícími z Rožnova pod Radhoštěm iniciovali vznik nového denního stacionáře pro klienty s chováním náročným na péči.
Pobočka Olomouc
V rámci našich služeb podporujeme například rodinu táty J.Č., samoživitele s třemi syny (dvojčata 13 let, oba s PAS a mentálním postižením). Bydleli v Chropyni u Kroměříže, kam jsme první rok za rodinou dojížděli. Poskytovali jsme jim odborné sociální poradenství, sociálně aktivizační služby, doprovod při jednání na úřadech, nákupech a při dalších činnostech.
Během tří let se rodina za naší podpory třikrát stěhovala. Po celou dobu spolupráce rodině zajišťujeme potravinovou pomoc, kterou jim dovážíme. Nyní bydlí v Olomouci, chlapci však stále nezvládají jízdu MHD, proto využívají naší svozové služby, aby mohli absolvovat také ambulantní služby naší organizace v rámci individuálních činností.
Pobočka Praha
Oslovil nás klient, 33 let, říkejme mu třeba Petr, s tím, že potřebuje podporu, pomoc ve své životní situaci, že je stále sám. Petr žije s maminou, která je ve starobním důchodě a stále ještě nepřijala jeho diagnózu. Nerozumí tomu, proč Petr nechodí do zaměstnání, proč má stavy, kdy je s ním těžké hovořit, zlobí se.
Petrovi byl Aspergerův syndrom diagnostikován před 3 lety, po jeho suicidálním pokusu. Tomu předcházely stavy těžké deprese. Projevovaly se beznadějí, bezmocí až paralyzováním v běžných situacích. Že je „divný a nezapadá“ (jak sám říká) si všiml už na základní škole, kde mu dělalo potíže mluvit před třídou třeba při zkoušení, neměl si o čem povídat se spolužáky. Zažil i šikanu – byl jiný – velmi ho zajímaly knihy a hodně četl. Těžká léta skončila nástupem na střední odbornou školu knihovnickou, kde bylo „takových exotů víc“ a tak snáze zapadl mezi vrstevníky. Úspěšně složil maturitu, ale uplatnění hledal velmi těžko. Vadilo mu časné vstávání, kontakt s cizími lidmi a nejvíce nutnost cestovat MHD. Jeho psychický stav se zhoršoval do té míry, že opustil zaměstnání a zcela se uzavřel v bytě se svou maminkou. Říká: „Byl jsem chycený v pasti. Ven jsem nemohl kvůli velké únavě a obav z lidí a přitom jsem se cítil zoufale sám. Opuštěný, nechtěný, nadbytečný. Vůbec jsem nerozuměl, co se děje a všechno skončit, přestat se trápit, mělo smysl“. Při pobytu v nemocnici mu byl diagnostikován mimo jiné Aspergerův syndrom. Ve spolupráci s odborníky začal pracovat na úpravě svého stavu, když do všeho zasáhl COVID. Ten Petra znovu uvěznil doma a navíc mu vyvolal fobii z nemocí.
Petr nám zpočátku psal SMS zprávy, které vypovídaly o jeho osamocení, touze po kontaktu s druhými lidmi, o nedostatku příležitosti vyjít z bytu, který jediný vnímá jako bezpečný. Posléze jsme mu nabídli naše sociální služby při osobní schůzce, která proběhla v blízkosti jeho bydliště. Po navázání kontaktu jsme mu začali ukazovat, čím vším by mohl obohatit svůj život v rámci nabídky služeb naší organizace. Velmi rád by pokračoval v rozvoji své osobnosti, uvažuje o nalezení chráněného pracovního místa, zajímalo by ho setkávání s lidmi s PAS. Bohužel nedokáže překonat své obavy z cestování MHD.
Svozová služba by mu umožnila svobodnější pohyb po městě, možnost potkávat lidi, opět začít pracovat na rozvíjení sociálních kompetencí. Také by tím upokojil svou maminku, která má obavy, jak Petrovi bude, až nebudou žít spolu.
Paní Veronika, maminka pětiletého syna s PAS, byla první, kdo v Praze využil naši svozovou službu. Pro rodiče malých dětí s autismem je velmi často nesnadné cestovat veřejnou hromadnou dopravou ve velkoměstě, jakým je Praha. Některé děti vyžadují cestu jen vybranými dopravními prostředky, maminkám dopravu komplikují i přestupy, podchody, výstupy z metra, kde často není možné využít výtahy při cestě s kočárkem. Paní Veronika jela na naše pracoviště v Troji poprvé, sama se potřebovala seznámit s cestou k nám. Rozhodla se proto alespoň několikrát svozovou službu využít, a to nejen kvůli vzdálenosti od svého bydliště.
Díky svozové službě byla první návštěva na pracovišti SAS Za sklem o. s. v Praze Troji pro maminku i její dítě snazší, příjemnější a bez stresu. Maminka ocenila ochotu, vstřícnost, ale i způsob jízdy našeho řidiče. V budoucnu svozovou službu velice ráda opět využije.
