Sbírka je určena pro Veroniku, 35 letou slečnu po autonehodě, po které zůstala částečně ochrnutá a má velké potíže s pohybem. Pohyb mezi patry domu, ve kterém žije, jí usnadňovala elektrická plošina, která je od jara letošního roku bohužel mimo provoz. Na novou dle vyjádření pojišťovny nemá nárok. Rozhodli jsme se Veronice pomoci a uspořádat sbírku na pořízení nové plošiny.
Komu jste pomohli?
Veronice se život změnil na den dětí v roce 2003. Při dopravní nehodě. Tehdy studentka druhého ročníku obchodní akademie, čerstvě zamilovaná, jela se svým přítelem a kamarádem autem do vedlejší vesnice na pouť. Kvůli přecenění řidičských schopností nezvládl kamarád řízení a ztratil nad vozidlem kontrolu. Během nehody, při které seděla Veronika na zadním sedadle, došlo u Veroniky k masivnímu poškození mozku a z místa nehody byla přepravena vrtulníkem do nemocnice Motol.
Lékaři jí nedávali příliš mnoho nadějí, ale její maminka se rozhodla, že za ní bude bojovat. Jako první zařídila po třech dnech převoz na specializované pracoviště do vojenské nemocnice a po dvou týdnech do rehabilitačního centra Malvazinky. Veronika byla od nehody v komatu a i přes veškerou možnou péči lékaři konstatovali, že se ze svého stavu nejspíš už neprobere a pokud ano, tak s rozsáhlými trvalými následky. Její případný stav přirovnávali k úrovni tříletého dítěte. Maminka, bojovnice, se ani tak nevzdávala. Jezdila za Veronikou denně 70 km, věnovala jí svou péči, četla jí, zpívala a snažila se s ní komunikovat. Po 11 měsících se její stav začal zlepšovat a Veronika se začala pomaličku probírat, což bylo pro lékaře velkým překvapením. I když byla Veronika vzhůru, nemohla nikterak komunikovat. Rodina si tak vymyslela vlastní systém komunikace, aby zjistili, co všechno si pamatuje. Pokládali jí otázky, na které se dalo odpovědět jen ano a ne. Pokud byla odpověď ano, Veronika se měla usmát, pokud ne, měla se zamračit. A takto testovali a testovali.
