Komu pomůžeme?

Kája se narodila 15. ledna 2013 jako zdravé miminko v Nemocnici Tábor plánovaným císařským řezem, který byl indikován kvůli oční vadě maminky. Všechna vyšetření prováděná v těhotenství byla v pořádku.

Již od porodnice jsme bojovali s kojením. Kája neměla dovyvinutou zpětnou záklapku a vše, co vypila, většinou vyzvracela. Tím pádem moc nepřibírala. V 6 týdnech vážila 3,8 kg, tzn. že od porodní váhy 3,5 kg přibrala jen 300 g. Již v 7. týdnu jí dětská paní doktorka naočkovala. Kája v tu dobu neměla ještě ani 4kg. (Až později jsem se dozvěděla, že děti, které neváží 4kg, by se neměly očkovat.)

Zhruba v té době jsme začali pozorovat, že se na nás Kája nepodívá, nezafixuje pohledem objekt. Karolínky pediatrička nás poslala na neurologii a k rehabilitační paní doktorce do nemocnice, kde jsme se dozvěděli, abychom začali společně cvičit Vojtovu metodu. Neurolog shledal jen menší nedostatek ve smyslu menšího zpoždění v psychomotorickém vývoji.

Když Karolínce bylo 14 měsíců, odjeli jsme na náš první lázeňský pobyt. Karolínka opravdu intenzivně cvičila a přineslo to obrovské pokroky. Vojtova metoda ji posunula do pozice na čtyři a poté i do samostatného sedu.

Po návratu z lázní jsme společně domluvili na změně lékaře a navíc jsme se odhodlali řešit zrakovou poruchu. Postupně se začalo přicházet na diagnózy, kterých jsme se obávali. Karolínce po vyšetření zrakových funkcí byla zjištěna porucha CVI (centrální zraková porucha), konkrétně nystagmus a zkřížená fixace- pravým okem se dívá doleva a levým doprava. Podstoupila tedy i operaci strabismu. Aby toho nebylo málo, na neurologii nám vysvětlili, že se jedná u Karolínky o DMO (dětská mozková obrna), která postihuje dolní končetiny (spastická diparéza). Alespoň genetika vyšla naštěstí v pořádku.

Začali jsme společně bojovat. Pomáhaly nám různé organizace jako například Raná péče a po 7. roce Karolínky i speciální pedagogické centrum. Všichni se nám snažili doporučit vhodné další možnosti, jak Karolínce pomoci v její léčbě a rozvoji.

Čas utíkal jako voda a z Karolínky se stala slečna, která už potřebuje své kamarády a legraci s vrstevníky, proto začala docházet do školky se speciálními potřebami. Jednalo se o krásné období plné radosti z výletů a ze zábavy vytvořené skvělými lidmi ze školky. Teď už je Karolínka školačka a ukončila školní docházku do 2 třídy na základní škole společně se zdravými dětmi. Do 3 třídy už nastoupí do specializované školy Kaňka o.p.s, kde již v minulosti chodila do mateřské školy. Od školky jsme začali jezdit i na týdenní pobyty, v létě do Chlumu u Třeboně a v zimě na hory do Černého dolu. V létě mají děti celotýdenní hru a v zimě sjíždíme s dětma sjezdovky na monolyžích. Karolínku baví čtení a kreslení. Je citlivá a velmi společenská, ráda tráví čas s rodiči a malým bráškou na zahradě a také ráda s rodinou sportuje, tak jak ji to tělo a speciální pomůcky (např. upravenou trojkolku) umožní.

V boji o šťastný život s méně překážkami se snaží především sama Karolínka, ale pomáhají v tom další parťáci jako je maminka Nikola, tatínek Honza, bráška Honzík a další členové rodiny a blízcí přátelé.

Doufáme a přejeme si, aby byla Kája v životě šťastná.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Vybrané peníze ze sbírky budou použity na zaplacení doplatku nového mechanického invalidního vozíku, který Karolínka již nutně  potřebuje vyměnit za nový pro její rozvoj samostatnosti. Vozík bude denně využíván pro pravidelnou školní docházku a na výlety všeho druhu:)

Pokud by se vybralo více peněz, tak bychom peníze použili na další rehabilitační pomůcky nebo rehabilitační pobyty na specializovaných klinikách v ČR.