Donio logo

Šťastný život pro Věru

Vybráno 0z 35 000 Kč
48 dnůdo ukončení
Šťastný život pro Věru
Přispět
Všechny sbírky
Zakladatel
Věra Janoštíková
Datum přidání
8. 4. 2025
Poslední aktualita

poděkování

Moc děkuji všem dárcům, kteří mi již přispěli a jsem všem dárcům strašně moc vděčná, že mi takto pomůžou, abych si mohla dál užívat života s novými vozíky

Představení sbírky

Ahoj, jmenuji se Věra a je mi 42 let. Žiji ve společné domácnosti s partnerem, matkou a starším bratrem.

V prosinci to bude 22 let, co jsem v zimě v lese uklouzla na zmrzlém sněhu, spadla do lomu, při pádu si přerušila míchu v oblasti hrudní páteře a skončila ochrnutá na vozíku – napůl těla.

Po úrazu jsem na tom byla psychicky hodně špatně, dokonce jsem přemýšlela o sebevraždě. Neuměla jsem si představit, že se budu muset naučit žít jinak, než jak jsem byla dosud zvyklá – že všechno sama nezvládnu a nebudu plně soběstačná.

Rodina mi musí pomáhat s hygienou, oblékáním a svlékáním, přesuny z vozíku a zpět na lůžko. Sama si neuvařím, neuklidím, zvládnu jen malé nákupy s taškou na kolečkách nebo s taškou na klíně.

Komu pomůžeme?

Naštěstí jsem poznala organizaci Helppes, která se věnuje výcviku psů pro lidi s různým handicapem. Díky ní jsem mohla poznat už tři úžasná psí stvoření, která mi od roku 2005 obohatila život o 110 %.

Nejdříve fenka zlatého retrívra Brenda – byla mojí velkou pomocnicí a parťačkou. V roce 2011 mi dokonce zachránila život, když jsem vypadla z vozíku do sněhu v jedenáct hodin večer, jen lehce oblečená. Brenda dokázala přivolat pomoc. Nenechala jsem si to pro sebe – nominovala jsem ji do ankety Statečné psí srdce, kterou jsme vyhrály. Ocenění Zlatý záchranářský kříž jsme pak převzaly z rukou tehdejšího prezidenta Miloše Zemana.

Bohužel, v jejích deseti letech jí selhaly ledviny a léčba nezabrala. Musela jsem ji nechat uspat.

Za sedm měsíců už jsem měla doma nového parťáka – také zlatého retrívra jménem Arnie. Ten se ale dlouhého věku nedožil. V necelých šesti letech se otrávil – právě v době, kdy jsem z vážných zdravotních důvodů podstoupila dvě velké operace a strávila čtyři měsíce v nemocnici.

Nyní mám pátým rokem flat coated retrívra Zacka. Asistenční pes mi přináší velkou míru soběstačnosti – podá mi předmět, který mi spadne na zem, otevře a zavře dveře, rozsvítí a zhasne světlo, pomůže mi sundat bundu, svetr i ponožky, vyndá mi věci ze skříňky nebo skříně, přinese mi zvonící telefon, když mi někdo volá…

Také jsem se stala členkou a později předsedkyní Klubu vozíčkářů v Trutnově – i když členy nejsou jen vozíčkáři. Máme tam například dvě dámy s berlemi a náš ředitel je sám invalidní, chodící o holi.

S nimi podnikám výlety a zážitkové akce – krmili jsme slony, nosorožce, žirafy i surikaty v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, po 19 letech jsem se znovu svezla na huculském koni, který využívají strážci Krnapu, proletěla jsem se vojenským letadlem CASA s vojáky v Hradci Králové, byla jsem ve středověkém kostýmu na prohlídce zámku Dětenice.

Zveme si do klubu i zajímavé hosty – svezla jsem se třeba automobilovým veteránem z Veteran Clubu ze Dvora Králové. Navštívily nás různé osobnosti, včetně zahraničních velvyslanců, a dokonce jsme se podívali i do Poslanecké sněmovny.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze ze sbírky budou použity na doplatek elektrického vozíku, o který budu letos žádat pojišťovnu. Tento vozík není plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, ale vyhovuje mi tím, že je spolehlivý a vhodný do kopcovitého terénu, jako je ten v Trutnově.

Část peněz bych také použila na doplatek a příslušenství k mechanickému vozíku, který mi sice byl pojišťovnou schválen, ale bez příslušenství – protože by byl překročen zákonem povolený finanční limit. Navíc i na samotný vozík je potřeba doplácet.

K životu potřebuji oba typy vozíků.
Elektrický vozík využívám na pohyb venku po Trutnově – abych mohla samostatně dojet k lékaři, na úřady, na nákup, na procházku se psem a nebyla závislá na okolí.
Mechanický vozík používám při cestách autem, protože se dá snadno složit a převážet. Hodí se i na cesty do zahraničí – ráda poznávám nová místa. Potřebuji ho i doma v případě, že se mi porouchá elektrický vozík – abych se mohla po bytě pohybovat alespoň nějak, než dojde k opravě.

Každoročně se účastním Mistrovství ve výkonu asistenčních a vodicích psů, které pořádá organizace Helppes. Soutěží tam klienti Helppesu se svými psími pomocníky – a musím se pochlubit, že jsme ho jednou vyhráli s Arniem a třikrát se Zackem.

Každý rok také jezdím na týdenní rekondiční pobyt pořádaný Helppesem. Trénujeme tam se psy pod dohledem zkušených trenérů – jak v kempu, tak ve městě. Součástí jsou i zajímavé přednášky. Právě tam jsem poznala sport Rally obedience, který mohou dělat i lidé s postižením. Vloni tam například byla ukázka práce policejních psů. I na tyto akce používám mechanický vozík.

Pokud by se vybralo více peněz, než činí doplatky za oba vozíky, počkala bych, zda mi pojišťovna schválí elektrický vozík i s příslušenstvím. Pokud ne, použila bych zbylé peníze na úhradu těchto nákladů. Pokud ano, využila bych část sbírky na léčivé prostředky na hojení proleženiny na zadku, které pojišťovna nehradí a které jsou bohužel velmi drahé.

Dobrovýzva

Líbí se vám tato sbírka? Podpořte ji Dobrovýzvou

Složte se společně s přáteli v rámci narozeninové oslavy, ve firmě, nebo na sportovní akci.

Jak to funguje?Přidat Dobrovýzvu

Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.

Další příběhy

Chcete založit sbírku nebo projekt?

Začít vybírat

Podpořte projekt a získejte atraktivní odměnu