Představení sbírky

Jsme manželé Petr a Andrea Drašnarovi a aktivně se zabýváme ochranou zvířat. Konkrétně záchraně mláďat při senosečích se věnujeme již sedmým rokem. Tato činnost je časově, fyzicky i finančně náročná, a z toho důvodu jsme v letošním roce založili spolek Žofinek – záchrana srnčat v Českém středohoří, z. s., jehož prostřednictvím se nyní snažíme oslovit další dobrovolníky a také získat prostředky na koupi dronu s termovizí, což je jediný efektivní způsob vyhledávání zvířat v porostu před sečí. Spolupracujeme s místními mysliveckými spolky, zemědělci i s kamarády dobrovolníky. 

Jak zachránit malá srnčata, dančata nebo zajíčky před sekačkou při senosečích? 

Odpověď na tuto otázku jsme hledali několik let a vyzkoušeli jsme mnohé. Instalace akustických, optických nebo pachových plašičů je omezena nejen počtem, ale i rizikem nízké účinnosti (zvěř je již zvyklá na mnoho ruchů) a závisí na přesném načasování instalace.

Procházení luk před sečením je důležité, ale ne vždy dostatečné. Projít louky den před sečením sice část zvěře vyžene, ale ta se na louku vrací v řádech minut či hodin, když “nebezpečí” pomine. 

Z našich zkušeností víme a jistě nám mnoho dobrovolníků i myslivců může potvrdit, že nejefektivnější je zvěř z pole vyhnat bezprostředně před začátkem sečení.

Při vyplašení dospělé kusy utíkají (odvádějí pozornost predátora) zatímco mláďata na louce (v domnění bezpečí) zůstávají, mají totiž instinkt “zalehnout” a čekat, až si je máma odvede nebo se k nim vrátí.

Mláďata srnek i daňků jsou v tu chvíli odkázána na pospas žacímu stroji a náhodě, zdali je myslivec nebo nějaký dobrovolník najde (pokud tam vůbec je). Najít srnče na ploše několika arů vysokého porostu je úkol velmi nesnadný, na ploše několika hektarů pochopitelně téměř nemožný. Možnosti, jak mláďata najít jsou dvě. Projít celé pole skrz naskrz, metr po metru. Anebo využít k nalezení dron s termokamerou.

Termokamera dokáže zvěř najít, přesně lokalizovat a pilot už posílá dobrovolníky nebo myslivce na přesné místo a ti mláďata vyženou z pole anebo je mohou zabezpečit před posekáním. Vyhnat z pole ale také nemusí stačit, protože se mláďata nepozorovaně mohou vrátit zpět než sekačka dorazí. Úplně nejjistější způsob je srnče najít, NEsahat na něj, zaklopit  bednou, zajistit bednu, aby neuteklo a v bezpečné vzdálenosti obsekat. 
V krajním případě lze srnče opatrně v čistých rukavicích a přes trs trávy nebo v bedně z louky vynést. A poté zas zaklopit bednou dokud nebude posekáno.

V opačném případě hrozí, že se mládě opět vrátí a hledání začíná nanovo a riziko jeho posečení je zpět a dosavadní záchrana přichází vniveč.

Po vypuštění srnčat, kdy zpravidla zůstávají na posečené louce nebo v její blízkosti, když nastane klid, srnčata zapískají a přivolají k sobě srnu, která si je odvede do bezpečí.

Smutný konec příběhů má ale jiný scénář.  Po odjezdu techniky se na pole vrací srna, která hledá svá mláďata a velmi snadno je nachází, ale nyní už nelze pomoci. Žalem nad ztrátou pak na místě tráví mnoho hodin. To je přesně takový konec, kterému se snažíme zabránit.

Někdy se nám daří, ale bez podpory dronu s termokamerou je nález spíše náhodou. Abychom mohli mláďata lépe hledat, pořídili jsme si před dvěma lety dron s běžnou kamerou. Díky tomuto malému zázraku se nám daří mít přehled nad částí louky a dokážeme někdy určit přibližná místa, odkud dospělé kusy prchají. Tam poté soustředíme naší pozornost. Ale nalézt schované srnče ve vojtěšce nebo ve vysoké trávě ve viditelném spektru kamery žádného dronu nejde snadno.

Jedině jeho tepelná stopa ho může prozradit, a tak zachránit. Často se nám stává, že víme, že tam je, že je okolo nás v okruhu několika metrů, že stačí tak málo….
Je to tenká hranice mezi jeho životem a jeho smrtí. 
Chceme mu pomoci, musíme ale vědět, kde je.