Válečný veterán Standa Holotík to v armádě dotáhl na vrchního praporčíka 74. mechanizovaného praporu plukovníka Bohuslava Malečka v Bučovicích. Kolegy, rodinou vážený muž se ctí, který nikdy neváhal sloužit a pomáhat druhým.
Kromě toho, že velmi miloval svou práci a rodinu. Také rád četl, lyžoval, jezdil na motorce, ale největší vášní pro něj byla práce na zahradě.
Jenže vše se změnilo v prosinci 2018, kdy se Standovi přihodila dramatická událost.
Prodělal těžkou cévní mozkovou příhodu a nám všem se zhroutil svět. Standa v umělém spánku, v kritickém stavu bojoval o život. Nikdo nevěděl, jak vše dopadne. Lékaři nás připravovali na nejhorší.
“Hlavou se mi v té době honily nejrůznější myšlenky, cítila jsem zoufalství a beznaděj.
Do nemocnice jsme za Standou jezdili každý den, věděla jsem, že nás potřebuje a my jeho. Když se konečně probudil z umělého spánku, prognózy nebyly moc dobré. Ochrnula mu celá levá strana těla. Po půlročním pobytu v nemocnici následovala péče v rehabilitačním centru, do kterého jezdíme stále, cvičení pro Standu bylo a stále je bolestivé, úmorné, a velmi vyčerpávající, ale Standa má pevnou vůli, a i když to jde pomalu dělá pokroky. Standa je odhodlaný dělat maximum pro to, aby se vrátil zpět k plnohodnotnému životu, ale k tomu potřebuje pravidelné rehabilitace.” (žena pana Stanislava)
Po velmi úspěšné sbírce z loňského roku při využití všech vašich finančních prostředků jsme mohli absolvovat další rehabilitační pobyty se zaměřením na Standovu pohyblivost. Bylo to pro něj velmi náročné, ale přesto se pokroky dostavily. A to díky vám, a především Standovou pevnou vůlí a intenzivním cvičením se mu podařilo zvednout se z invalidního vozíku, i když na delší trasy Standa ještě vozík potřebuje. Tak i přesto ujde s holí s pomocí a doprovodu 100 m. Při chůzi mu stále chybí stabilita a jistota, a proto se bez doprovodu ještě neobejde. Co se týče levé ruky ta už také není tak plegická, dokáže dát ruku do pěsti, ale ztěžka mu jdou natáhnout prsty, takže pořád s tím bojuje. Ještě se sám neobleče, neobuje, neumyje, nenají se příborem a toto všechno by Standa chtěl jednou dokázat, ještě pořád Standa potřebuje doprovod a asistenci. Je to velký bojovník a chce přesto dokázat víc. Malé zlepšení je pro něj jen malé. Standa by se chtěl dostat k jeho vysněnému cíli, a to dosáhnout svého plnohodnotného života, ale hlavně že by jednou chtěl pracovat na zahradě kterou má tak rád, je to jeho touha a velké přání.
Každý den pro to pravidelně cvičíme a Standa do toho dává všechno. Teď ale potřebuje další impuls, aby se mu podařilo chodit úplně sám bez pomocí a bez hole. Chtěl by dál ještě zlepšit pohyblivost levé ruky, je to pro něj velká dřina. Jeho dřina a vůle kterou Standa má, tak aby Standovi dávala smysl a vedla k jeho vysněnému cíli.
