Rodina na dálku. Láska na blízko.

Jmenuji se Marek a jsem táta třináctiletého Matěje. Je to kluk, na kterého jsem neskutečně hrdý. Od chvíle, kdy přišel na svět, je pro mě vším. Jeho máma je už od roku 2022 dlouhodobě hospitalizovaná v psychiatrické léčebně, a tak jsem na všechno zůstal sám. Vzal jsem to jako výzvu – ne jako problém. Matěje jsem chtěl vést, chránit, podporovat. Být mu oporou, tátou i mámou v jednom. A myslím, že se mi to dařilo. Pracoval jsem ve dvou zaměstnáních, abych mu mohl dopřát normální a šťastné dětství. Máme spolu silné pouto – trávíme čas u airsoftu, jezdíme na výlety, povídáme si, smějeme se a trávíme spolu čas. Doma jsme si vytvořili svůj malý chlapský svět.

Ještě před několika týdny jsme byli připravení pokračovat dál – dokončit rozvod, vybudovat si s Matějem nový začátek. Jenže pak přišlo něco, co mě úplně srazilo na kolena. Začalo to bolestmi zad. Chodil jsem po doktorech, ale nikdo pořádně nevěděl, co se děje. A pak, jedno ráno, jsem se nedokázal postavit. Nemohl jsem se hýbat. Byl to Matěj, kdo mi přivolal záchranku. V nemocnici mi řekli, že mám zánět v páteři, který tlačí na míchu – a že musím okamžitě na operaci. Od té chvíle necítím dolní polovinu těla a pohybuji se pomocí invalidního vozíku. K dnešnímu dni, mám za sebou dlouhou cestu – hospitalizaci ve dvou nemocnicích a nyní jsem v rehabilitačním ústavu, kde ještě nějakou dobu budu a tak kolem mě panuje stále více otázek než odpovědí.

Nejvíc mě bolí, že teď nejsem s Matějem. Je sice v péči mých rodičů, ale vím, že i pro něj je to obrovsky těžké. Byt, ve kterém jsme spolu žili, není bezbariérový – ani nevím, jestli se tam vůbec vrátím. V současné době jsem odkázán na dávky nemocenského pojištění, již jsem požádal o patřičné dávky a příspěvky, zatím ale bez verdiktu. Nevím, z čeho zaplatím nové bydlení (pokud bude třeba), zdravotní pomůcky, nájem, jídlo, základní věci pro syna spojené s péčí o něj. Přitom si tolik přeju jen jediné – být zase s ním. Být jeho táta. Být přítomen.

Proto vás prosím – z celého srdce – o pomoc. Každá koruna, každé sdílení, každá podpora mi dává naději, že to zvládneme. Že budu moct soustředit síly na léčbu a boj o zlepšení, aniž bych se každou noc budil strachem, jak všechno zaplatím. Děkuji vám za to, že pomáháte. Opravdu to znamená víc, než slova dokážou vyjádřit.

Problém nastal začátkem měsíce května 2025, kdy se pro nás ze dne na den vše změnilo. Lékaři mi řekli, že šance na zlepšení existuje, ale bude to běh na dlouhou trať – nikdo neumí říct, jak to dopadne. Momentálně jsem stále hospitalizovaný a podstupuji intenzivní rehabilitace. Každý den se snažím znovu rozhýbat tělo – zatím zvládnu pohnout jen prsty na nohou, ale každý malý pokrok beru jako naději. Běžný den teď vypadá úplně jinak než předtím. Ráno mi pomáhá personál se základní hygienou, potom mě čekají cvičení s fyzioterapeutem – zaměřujeme se na to, abych posiloval, co ještě funguje, a stimuloval dolní končetiny. Mezi tím se snažím komunikovat s Matějem přes telefon nebo video, i když to nikdy nenahradí osobní kontakt. Večer většinou přijde únava – fyzická i psychická. Největší motivací je pro mě právě můj syn. Všechno dělám s myšlenkou na to, že se k němu chci co nejdřív vrátit. Snažím se bojovat – každý den, kousek po kousku – abych mu mohl být znovu tátou, jakého si můj syn zaslouží.

Všechny finanční prostředky ze sbírky budou účelově použity na zajištění nezbytných výdajů, které vznikly v důsledku mého zdravotního stavu a které jsou spojené s tím, abych se mohl vrátit do běžného života a být znovu se svým synem Matějem. Prioritou je financování nového, bezbariérového bydlení – stávající byt není přístupný pro člověka na vozíku. Peníze by tedy šly na pokrytí nájmů a vybavení v novém bezbariérovém bydlení, než bych se finančně stabilizoval.

Rád bych také otevřeně uvedl, že mám probíhající insolvenční řízení. Právě proto jsme ve spolupráci s Dluhovou poradnou Charity Olomouc požádali soud o vyjmutí finančních prostředků ze sbírky z majetkové podstaty – a soud této žádosti vyhověl. Znamená to, že vybrané prostředky jsou právně chráněny před věřiteli a nebudou použity na úhradu mých starších dluhů. Soud tím potvrdil, že účel sbírky – pomoc v mé nové zdravotní situaci – je oprávněný a legitimní.

Chtěl bych proto ujistit všechny dárce, že by vybrané peníze byly skutečně využity výhradně na to, k čemu jsou určeny: na nezbytné výdaje spojené s novými životními podmínkami. Díky této pomoci bych mohl znovu obnovit svou soběstačnost a hlavně – znovu žít se svým synem Matějem.

Pokud by se nepodařilo vybrat dostatečnou částku, finance budou využity podle priorit – nejprve na pomůcky a nezbytné vybavení, které potřebuji ihned po propuštění z rehabilitačního centra, a pak podle možností na náklady v novém bydlení (nájmy, vybavení). Pokud by se naopak podařilo vybrat více, než je plánováno, vše navíc bude využito na pokračující rehabilitaci (např. pobyty v specializovaných zařízeních), pomoc při péči o syna a také na nutné úpravy životního prostoru, které se mohou objevit postupně.

Tento dar pro nás s Matějem znamená šanci na nový začátek – možnost zůstat spolu, důstojně žít i v nové realitě a nebýt paralyzován nejen fyzicky, ale i existenční nejistotou. Pomůže nám překlenout nejtěžší období a vytvořit základ pro budoucnost, kde budeme opět rodinou pod jednou střechou.