Radost z jízdy na kole pro autistického Dominika

Devítiletý Dominik je autista. Nemá rád čekání, zákazy a změny plánů. Neumí říct, co má nebo nemá rád. Baví ho jezdit na kole, ale nedokáže si uvědomit nebezpečí s tím spojená, nezastavuje na křižovatce, nerozhlíží se, nedokáže se dlouhodobě soustředit na to, aby jel při straně, při jízdě z kopce někdy pouští řídítka a radostí šermuje rukama. Tandemové kolo by mu umožnilo mít radost z tohoto sportu i nadále, ovšem bez rizika ohrožení na životě.

Komu pomůžete?

Dominik se narodil jako zdravé miminko. V roce a půl se mu stal vážný úraz – položil levou dlaň na rozpálená kamínka. První noc v nemocnici po ošetření popáleniny strávil sám z důvodu nedostatku volné kapacity lůžek a celou ji proplakal. Během pobytu v nemocnici absolvoval čtyři převazy v narkóze, dostal chřipku a prodělal střevní virózu. Tři měsíce pak dojížděl několikrát týdně na kontroly a převazy. Když opět získal dostatečnou imunitu, podstoupil transplantaci kůže. Po propuštění z nemocnice se začaly objevovat změny v jeho chování. Začínal mít paranoidní obavy z cíle každé cesty, u lékařů míval hysterické záchvaty plné křiku a panické hrůzy. Bál se všech neznámých uzavřených prostor i cizích lidí. Přestával jíst. Kvůli odmítání neznámých pokrmů měl velmi jednotvárnou stravu. Několik let nepřijímal zeleninu, zeleninové šťávy, ani doplňky stravy, z ovoce jedl pouze jablka, z masa jen řízky. Kromě toho jedl už jen suché pečivo, těstoviny, krupicovou a bramborovou kaši, houskové knedlíky a rajskou omáčku.

Ve čtyřech letech se jej rodiče pokoušeli zapsat do mateřské školky. Navštívili celkem sedm školek, ale vždy existoval nějaký důvod nebo obava, proč jej nepřijmout. Po řadě neúspěšných pokusů jej rodiče zkusili zapsat do nultého ročníku speciální školy. Tento krok také nevyšel, u Dominika se začalo objevovat agresivní chování. Proto se jeho rodiče rozhodli vzdělávat jej doma. 

Od šesti let má Dominik speciální dietu. Byla mu zjištěna intolerance na lepek a laktózu. Díky úpravě jídelníčku se jeho vnímání světa začalo zlepšovat. Mluví v krátkých větách a umí přečíst slova, která zná, ale je stále hyperaktivní a roztěkaný. Musí hodně procvičovat soustředění a jemnou motoriku. Nezvládá správný úchop tužky. Nemá funkční propojení obou mozkových hemisfér a tak mu působí nemalé potíže pohybovat levou rukou napravo a pravou nalevo. Jeho slovní zásoba se pomalu rozšiřuje. Baví jej biologie a zeměpis, ve kterých má encyklopedické znalosti. Má výbornou paměť. Bohužel ale nedokáže roztřídit informace a většinou moc nechápe souvislosti.

Dominik miluje vodu a koupání, ale neumí plavat. Nerozumí tomu, proč nesmí chodit do hloubky. Dvakrát se již topil, vysvětlit mu základy plavání je velmi obtížné. Pokusy naučit ho splývání také nevyšly, neboť Dominik ve vodě nevydrží chvíli v klidu. Proto rodiče uvažují o speciálním výcviku plavání pro autistické děti. 

Dominikovým největším problémem je navazování kontaktu a oslovování lidí i zvířat. Psa vyzývá ke hře zataháním za ocas, výskotem, zadupáním, povalením židle; slepice chytá a učí je plavat v sudu nebo v potoce; na labutího samce střežícího hnízdo hlasitě piští a syčí z bezprostřední blízkosti. Obdobně originálně se chová k většině němých tváří, s kterými by se rád skamarádil. 

Dominik žije na malé vesnici s dvěma mladšími sestrami, rodiči a prarodiči.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Nasbírané prostředky ze sbírky budou použity na zakoupení tandemového kola, které by bylo  dostatečně odolné pro autistické dítě a zvládalo jízdu na silnici i v terénu. 

Přestože Dominik pozná většinu sportů a často o nich mluví, patří pouze koupání a jízda na kole k těm, co v něm vzbuzují radost a aktivně je provozuje. Cyklistika na běžném kole je pro něj ale velmi riziková, i přesto, že mu byl tento sport přímo doporučen od lékařky i terapeutky. Umožněme proto malému Dominikovi potěšení z jízdy na kole, které může být pro ostatní děti samozřejmé. Dominik nedokáže poprosit, ani poděkovat, ale jeho rodina vám bude vděčná a moc se jí uleví. 

O nemoci

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou označovány jako vývojové poruchy. Znamená to, že vývoj  jedince s PAS probíhá odlišným způsobem od zdravého jedince. Projevují se zejména v oblastech komunikace, sociální interakce a představivosti. Největší potíže mají autisté v kontaktu s druhými lidmi. Složitá je pro ně orientace v okolním světě, který je pro ně nepřehledný, plný nesrozumitelných pravidel a situací, z nichž se snaží uniknout. Objevují se nepřiměřené reakce na změny a snaha dělat věci stejným způsobem. Patrné problémy nastávají v oblasti verbální i neverbální komunikace. Závažným důsledkem výše uvedeného narušení je výrazně odlišné chování, které v životě jedince přináší řadu komplikací v soužití v jeho rodině, později při vzdělávání, v kontaktu s vrstevníky a dalšími lidmi.