Karolínka Polcarová  – boj o život po útoku matky

Představení sbírky

Jmenuji se Karel Václav Polcar a jsem tatínkem Karolínky Polcarové. Karolínku v půl roce ubila její maminka téměř k smrti.

Ten den, kdy se to stalo mi předala Karolínku v kómatu s modřinami na obličeji, s přeraženým nosánkem se slovy – „vem si jí, já už jí nechci“. Spolu s Karolínkou chtěla, abych si vzal i druhou dcerku Lucinku, které kdysi způsobila zlomeninu pánve, za což dostala podmínku.

„Maminka“ mi vynesla zmrzačenou Karolínku v autosedačce na chodník před byt i s jejími věcmi. Okamžitě jsem zavolal sanitku. Na místo přijely dva vozy a přiletěl také vrtulník. Karolínka byla ihned transportována do Fakultní nemocnice Motol s infausní diagnózou = diagnóza, kde stav pacienta nelze vyléčit, pouze se horší a končí smrtí. Pět lékařů anesteziologicko-resuscitační kliniky bylo přesvědčených, že Karolínka tato zranění nepřežije a zemře. Při odpojení z přístrojů se jen čekalo, kdy…

Na obrovském displeji běžel čas od odpojení z plicní ventilace a podpory srdeční činnosti, Karolínka se držela a já u ní byl v nemocnici každý den. Špatně reagovala na ženský hlas. Sestřičky mne prosily, abych tam zůstával, tak jsem začal v nemocnici i přespávat. Přes den jsem byl v práci a na tu dobu jsem Karolínce nechával své zpocené tričko, aby cítila, že jsem tam stále s ní.

Karolínka má nevratně poškozenou pravou hemisféru mozku a chybí jí kus lebeční kosti. Má narušené centrum motoriky i paměti, takže není schopná sama zopakovat fyzické pohyby, které s ní čtyřikrát denně cvičím. Mozek si to prostě nepamatuje… K tomu Karolínka nevidí a denně mívá zhruba deset epileptických záchvatů. Vyžaduje tak nepřetržitou péči.

Vzpomínám si, jak měsíc před porodem mne partnerka i s první dcerou Luckou opustila s tím, že nechce, abych jí mluvil do výchovy. Podařilo se mi Karolínku mít u sebe těsně před osudným incidentem. Vidím ji jako dnes, jak přede mnou leží a já ji přebaluju. Úplně normální krásné šťastné zdravé miminko. Myslím, že to bylo nejhezčích 14 dní v jejích i mém životě.

O pár dní později jsem už viděl svou Karolínku nehybnou a s obličejem plným podlitin, chybějícím kusem lebeční kosti a nenávratně slepnoucí. Lékaři dodnes nechápou, jak mohla v tom stavu přežít. Po incidentu s matkou byla Karolínka téměř dva měsíce v umělém spánku, během kterého prodělala v narkóze 18 operací. Díky tomuto zásahu se jí převrátil spánkový rytmus, takže ve dne většinou spí a v noci má den.

Nakonec jsem odešel z práce z vedoucí pozice, zahodil kariéru a zůstal s Karolínkou. Rozhodně toho nelituji. Vím, že Karolínka mne potřebuje více, než jakákoli firma či jiný člověk. A jsem s ní až doteď více jak 10 let.  Doprovázím ji na její cestě bez vyhlídek na jakékoli zlepšení a půjdu s ní až na konec. Nenechám ji v tom.

Psychicky se vyrovnávám s těžkou životní situací každodenním běháním, kdy týdně se speciálním sportovním kočárkem spolu s Karolínkou 100 až 120 km. Účastníme se také charitativních běhů pro další nemocné či umírající děti a všechny výtěžky ze závodů věnujeme jim.

Kočárek, který mi umožňoval dostat Karolínku ven do přírody a na sluníčko je již nevyhovující. Karolínky růst i borcení pánve + těžká skolióza vyžaduje přepravu Karolínky pouze v leže i s ohledem na související bolesti. Toto by řešil speciálně upravený zdravotní vozík xRover na míru, jehož výrobní cena bez jakýchkoli dalších doplňků je stanovena na 226 600,- Kč