Představení sbírky

Zdravíme všechny hodné lidi, jmenuji se Koblížka a ráda bych Vám představila náš příběh 🥺💚🩷. 

Jsme dvě osmileté bullí sestřičky se kterými se život nemazlí. Vše začalo, když mě Koblížce byl rok a půl, paničce jsem zkolabovala venku a začala se dusit, vyšlo z toho najevo nemocné srdíčko, prý ho mám na své tělo vetší, než by mělo být a k tomu silnou arytmii. Bez svých léků by se mi zastavilo. Malince, mojí sestřičce se stejná diagnóza objevila jen o chvíli později.

Vetší rána, ale přišla, když Malince padly dva roky. Byla ji diagnostikována dysplazie loketního kloubu, DLK, kloub měla ve stavu totální eroze, kdy ji pan veterinář musel vzít část kosti a chrupavku seškrábl, jako máslo. Následovala velmi náročná a dlouhá rekonvalescence, od té doby musí chodit pravidelně na rehabilitace, které jí díky aquaterapii, laserterapii, bovenovy metody a dornovy metody mírní bolesti a ulevují tak ztuhlým svalům kvůli kulhání. Podstoupila i aplikaci kmenových buněk a opakovaně bonharenu do žíly, avšak ulevováním si, se časem odrovnal i druhý loket. Momentálně jsou Malinky lokty v poslední fázi, kdy se už jen tlumí léky na bolest injekčně i tabletkami a modlíme se za každý společný den. I když má Malinka bolesti, které by jiný dospělý možná už vzdal, zůstává stále veselá a plná radosti. Chce žít a chce bojovat.

Když mi bylo pět, diagnostikovali mi stejnou diagnózu, dokonce na stejné noze, DLK 2. stupně, není to tak fatální, jako u Malinky, ale žádná sláva to není, bolesti mám, kulhám také a blokují se mi záda. Podstupuji stejnou léčbu, jako moje sestřička a statečně bojujeme spolu.

Jenže to stále není vše, před dvěmi lety mi byla diagnostikována Addisonova choroba nadledvinek, podstoupila jsem léčbu kortikoidy, které mi skoro odpálily játra, ale s paničkou jsme to vybojovaly a tuto chorobu mám stabilizovanou a pevně doufáme, že to tak zůstane.

Do toho máme obě silnou alergii na všechny druhy roztočů, které žijí v ČR, když nemáme své léky, rozdrápu si uši do krve a Malinka si pro změnu rozťape tlapky do živého masa.

Já jsem cíťa na žaludek, jakmile začnu zvracet, hned semnou panička musí na veterinu, jinak mi hrozí zánět žaludku, na který jsem už jednou skoro zemřela.

Pořád to, ale není vše. Máme slabší imunitu a tak bez vakcíny proti plísním se nás zmocní okamžitě plísňová infekce, která děsně svědí a pálí.

Malince se po operaci povolil svěrač a samovolně se počůrává, aniž by o tom věděla.

Letos na jaře se udělaly Malince boule na krku, které musely ven, nerostly sice tak rychle, ale jedna prorůstala Mal do svalu té nemocnější nohy, z histologie vyšly nezhoubné nádory, díky bohu, ale i tak se prý mohou kdykoli zas vrátit. No a aby toho nebylo málo, jak máme horší imunitu, tak se obě špatně hojíme a v těch ranách se jí rozjela ošklivá dermatitida, takže ze dvou týdnů rekonvalescence, se léčila skoro tři měsíce. Ta špatná hojivost je prý pěkná potvora, když jsem šla na kastraci, zalilo se mi bříško hematomy a začaly mi selhávat akutně ledviny, 12 dní na infuzích, ale naše vůle žít je prý neuvěřitelná.

K tomu všemu Malinka začala poslední rok trpět na koliky, kdy se jí nafoukne bříško, má šílené křeče, celá se kroutí a panička s ní hned letí na pohotovost.

Naše panička dělá, co jí síly stačí, ale zůstala s naši malou holčičkou sama a bydlíme u její maminky. Čekáme, až maličká půjde do školky a bude zase lépe, zatím chodí panička na poloviční úvazek, protože nám nemá tu cácorku, kdo pohlídat, ale to s rodičovským příspěvkem na naší nákladnou léčbu zdaleka nestačí.

Chceme žít, jsme neskutečně statečné a radujeme se z každého dne, milujeme les, plavání a přírodu. Panička nám chce pořídit kočárek, aby se Malinka mohla dostat na místa, která miluje, ale už tam nedoťapká a mě to prý jednou čeká také. Fyzioterapeutka doporučila paničce pořídit magnetoterapii domů, aby nám mohla častěji a více pomáhat. Také ortézu, jako podporu Malinčiných loktů.