Manželovi bylo 38 let, když v práci dostal zásah elektrickým proudem. V nemocnici ho chtěli poslat domů, když z ničeho nic dostal epileptický záchvat. Na CT zjistili nádor, po operaci že je zhoubný.
Byla jsem v té době doma s dětmi, manžel se staral o veškeré naše výdaje. Ihned jsem začala hledat práci, ale také jsem se musela postarat o děti a manžela. V bytě jsem mu vše zařídila tak, aby tam s námi mohl být po celou doby nemoci. Přestal mluvit a postupně i úplně chodit. Starší dcera Samantha, které je teď 11 let mi statečně se vším pomáhala. Ted spolu docházíme na terapie. Mě se objevila posttraumatická porucha s panickou atakou. S tím ted bojujeme. Ja mám stále před očima manželovu speciální postel, kterou měl v obýváku a ve které také zemřel. Stále vidím, jak ho vkládají do pytle a odnášejí z bytu….. Díky bohu, že holky jsou v pořádku a vlastně nejsme samy protože máme sebe.