Kačenka a Eliška se narodily předčasně ve 32. týdnu. Obě musely ihned po narození do inkubátoru. Eliška potřebovala podporu dýchání, protože zapomínala pravidelně dýchat a měla vysoký krevní tlak. Pátý den po narození lékaři provedli sono hlavičky a zjistili krvácení u obou dětí.
U Kačenky se krvácení vstřebalo, ale u Elišky se vytvořila sraženina, což způsobilo další zdravotní komplikace – zvracení, plačtivost a horečku. Po konzultaci lékaři rozhodli, že Elišku převezou do nemocnice v Ústí nad Labem, zatímco maminka zůstala s Kačenkou v Mostě. V Ústí se o Elišku starali odborníci z neurochirurgie. Téměř každý druhý den jí píchali do fontanely a odsávali mozkomíšní mok, aby uvolnili tlak v hlavičce. Postupně začala přibírat na váze a maminka se snažila každý druhý den za Eliškou dojíždět, aby byla informovaná o jejím stavu.
Po dvou týdnech se maminka domluvila s lékaři, že bude převezena i s Kačenkou do Ústí, aby měla obě holčičky blízko a mohla Elišku navštěvovat co nejčastěji. V té době musela Eliška podstoupit operaci pravé komory mozku a o tři dny později další operaci levé komory, při které jí byl voperován rezervoár („hříbeček“) do fontanely, aby se předešlo infekci a zánětu mozkových blan.
Po druhé operaci se zdravotní stav Elišky zhoršil a začala opět zvracet. Lékaři podezřívali reflux, ale vyšetření ukázalo, že zhoršení bylo důsledkem narkóz a operací. Elišce upravili dávkování mléka, její stav se zlepšil a začala opět přibírat na váze.
Mezitím byla maminka s Kačenkou propuštěna domů. Obden komunikovala s nemocnicí, aby sledovala Eliščin stav a případné odsávání mozkomíšní tekutiny. Když to bylo možné, jezdila i s Kačenkou, aby si Elišku mohla pochovat a přebalit.
Po měsíci měla Eliška dostatečnou váhu a byla jí voperována hadička (shunt) odvádějící mozkomíšní mok do dutiny břišní. Maminka se krátce po operaci vrátila do nemocnice, aby se naučila správnou péči – měření hlavičky, Vojtovu metodu, krmení a komunikaci s Eliškou. Den po Velikonocích byly konečně všechny tři propuštěny domů.
Každý měsíc maminka s Eliškou dochází na kontroly, při kterých se upravuje rychlost shuntu, absolvují fyzioterapie, navštěvují neurologickou a oční ambulanci, další specialisty a cvičí Vojtovu metodu.
Když měly holčičky necelých 18 měsíců, zjistili rodiče, že Eliška trpí dětskou mozkovou obrnou. Eliška nesedí, neleze, nechodí a neudrží hlavičku vzpřímeně. Má vadu zraku, nosí brýle a čekají ji další operace. Přes to všechno je usměvavá a její rodiče věří, že jednou bude chodit.
Běžný den rodiny
Dvojčátka vstávají kolem 7.–8. hodiny. Maminka s Eliškou ráno cvičí Vojtovu metodu a poté spolu snídají. Kačenka se nasnídá sama, Eliška vyžaduje krmení. Ranní hygiena a oblékání u Elišky vyžaduje plnou péči, Kačenka si hraje nebo kreslí. Maminka obě děti učeše a pokud počasí dovolí, vyjdou ven – Eliška ve sportovním kočárku, Kačenka pěšky nebo na odrážedle. Zastaví se na hřišti, Kačenka si hraje na pískovišti, klouže se na skluzavce, Eliška se houpá v kulaté houpačce, kde je v bezpečí. Maminka střídavě dohlíží na obě děti.
Po hraní následuje svačina, oběd a odpočinek s pohádkou. Maminka cvičí s Eliškou Vojtovu metodu, využívají speciální židličku na míru, která slouží ke hraní i krmení. Odpoledne se dvojčátka probudí, maminka cvičí s Eliškou, Kačenka si hraje nebo sleduje pohádky.
Po práci tatínka následuje svačina a procházka nebo hřiště. Každý rodič se věnuje jednomu dítěti, ale tráví čas i společně. Maminka jezdí s Eliškou do bazénu, aby udržela hlavičku vzpřímeně a rozpohybovala nožičky. Večer patří pohádce a spánku. Eliška se většinou jednou v noci vzbudí, maminka ji uklidní a uloží zpět.
Eliška je malá bojovnice, stále se usmívá a raduje se z maličkostí. Rodiče doufají, že se jednou postaví na nožičky a bude chodit. Pomoci by měly speciální lázně, které pojišťovna nehradí. Doktoři zatím nejsou schopni určit, zda bude chodit nebo ne.
