Jmenuji se Michal a jsem tatínek malé Štěpánky, které je 4 a půl roku. Její maminka Sára nás bohužel letos v únoru po těžkém boji s rakovinou opustila. Od té doby se snažím zvládat všechno sám – práci, domácnost i každodenní péči o dcerku.
Poté co Sára zemřela, mi můj zaměstnavatel vyšel vstříc a umožnil mi pracovat pouze na ranní směnu od 5:45, i když máme běžně třísměnný provoz. Díky tomu jsem mohl být Štěpánce nablízku – vyzvedávat ji ze školky, trávit s ní čas na hřišti nebo na kroužcích a dopřát jí co nejvíce jistoty a klidu v tomto citlivém období.
Abych mohl takto brzy odcházet do práce, pomáhala mi má maminka. Každé ráno k nám docházela už kolem 4:30, aby mohla Štěpánku odvést do školky a poté sama odejít do svého zaměstnání. Bohužel se jí nedávno stal úraz a už nemůže tuto pomoc zajišťovat. Dcerku musím tedy vodit do školky sám, a proto docházím do práce až na 7:00 – zejména kvůli problémům s dopravou a zpožděným spojům. To se ale vedení pochopitelně nelíbí. Nyní bych se měl navíc vrátit na třísměnný provoz, což v mé situaci bohužel není možné.
Štěpánka navštěvuje mateřskou školu, kde je moc spokojená, ale jako většina dětí v jejím věku bývá častěji nemocná. V těchto případech čerpám OČR, což se zaměstnavateli rovněž nelíbí, protože se na mě nemohou vždy plně spolehnout.
Snažím se dělat maximum, abych zajistil dcerce stabilní a klidné zázemí, ale v současné chvíli potřebuji pomoci překlenout toto náročné období, než se situace se zaměstnáním vyřeší.
