Jak jsem uvedl v úvodu, jmenuji se Pavel a můj život by se dal rozdělit na období „před“ a „po“ operaci aorty.
„Před“ operací, která proběhla loni v létě, jsem nikdy neměl nějaký závažnější zdravotní problém podobného charakteru, pracoval jsem jako IT technik, pomáhal mamince, která je ve starobním důchodu, nejdříve s péčí o naši nemocnou babičku a pak tak vůbec s fungováním, které již pro ni není jednoduché. Ve volném čase jsem chodil na výlety do přírody, hrál on-line hry, příležitostně bowling nebo volejbal, venčil psa, nebo se setkával s kamarády…
A pak můj poslední rok života, tedy interval „po“, by se dal popsat každopádně jako velmi pestrý, protože po této nečekané operaci v srpnu 2024 jsem najednou pobýval v různých nemocnicích a postupně se potýkal s všemožnými komplikacemi, které na tento složitý zákrok navazovaly. Měsíc jsem musel téměř každý den absolvovat dialýzu, protože to nejprve vypadalo, že mi kromě ochrnuté míchy nebudou správně fungovat ani ledviny – což se naštěstí spravilo. Dále jsem měl zhruba dva měsíce na jedné noze neustále otevřenou jizvu (fasciotomie), kterou mi každé tři dny pod narkózou lékaři čistili a snažili se postupně zašít. No, jediná výhoda byla, že mě při těchto zákrocích prováděných na noze nic nebolelo 😊 Nakonec se – asi aby toho nebylo málo – zjistilo, že mám částečně ochrnutou také bránici a v důsledku ochrnutí se mi hůře dýchá a udržuje rovnováha… no, prostě mě čekal pořádný koktejl zábavy a zcela nových aktivit a zkušeností…
Po necelém roce pobytu a rehabilitací v nemocnicích a také v rehabilitačním ústavu jsem se vrátil domů do Brna a teď se snažím v rámci mých nových podmínek vrátit do normálního fungování a také do práce, kam se budu i přes mé omezení moct alespoň částečně vrátit a na mé kolegy už se moc těším.
Moje cesta bude ještě náročná, protože při tomto novém stavu potřebuji pravidelně rehabilitovat, abych měl dost síly se vůbec dostat z postele na invalidní vozíček, naučit se co největší samostatnosti, zorientovat se ve svém okolí tak, abych mohl být co nejvíce samostatný s pomocí invalidního vozíčku, což vzhledem k umístění mého bytu ve svažité ulici vytváří každodenní výzvu, neboť každá cesta ven a případně do obchodu znamená buď výjezd do kopce a zpět z kopce, nebo naopak, což při mém omezení a hlavně po operaci aorty, kdy bych ideálně neměl dělat nic, co by mi výrazně zvýšilo tlak, není úplně snadné. Naštěstí jsem získal příspěvek na přídavný pohon k vozíčku, takže ve většině případů bych měl být schopný se v okolí – a v případě, že bude pěkné počasí snad i do práce – pohybovat samostatně.
Abych se však mohl co nejplnohodnotněji vrátit do práce i v případě např. deště, sněhu či jiných nepříznivých podmínek, a tedy opravdu samostatně co nejplnohodnotněji fungovat, potřeboval bych si pořídit osobní automobil, který bude navíc speciálně upravený pro tzv. ruční řízení, abych jej mohl ovládat i bez použití nohou. Automobil musí být pro možnost realizaci této úpravy vybaven automatickou převodovkou, což obecně zvyšuje jeho cenu pořízení. Kromě tohoto vylepšení by bylo potřeba aby se do něj dalo z vozíčku snadno nastoupit a také abych do něj mohl můj invalidní vozík jednoduše bez cizí pomoci naložit. Protože se nejsem např. schopný nohama zapřít o podlahu, potřeboval bych také rozšířit výbavu o elektricky posunovatelné sedadlo řidiče a taktéž posuvné otevírání zadních dveří, které mi užívání automobilu a nakládání a vykládání vozíčku usnadní a specializovaná firma je umí zrealizovat.
Po všech ostatních finančně náročných výdajích v souvislosti s mým aktuálním stavem (např. úprava bytu a koupelny/WC, aby se všude vešel můj vozíček; nebo pořízení zvedací plošiny do chodby, abych mohl vůbec vyjet sám z domu), na které jsem i přes dotace od úřadu práce a finanční pomoc od sestry vyčerpal téměř všechny své finanční rezervy, mě – protože osobní automobil nevlastním – nyní čeká tato veliká investice, na kterou mi bohužel již nezbývají finanční prostředky a chtěl bych Vás touto formou požádat o pomoc.