Podpořili jste děti s rakovinou na cestě přes půl Evropy

Tohle byl nádherný 😍, ale zároveň dlouhý, náročný ale zážitkami nabitý den, takže se připravte na delší příběh 🚴‍♀️ kdy jsem zjistila, že levnější úbytko není vždy výhrou, ale o tom více na konci 😄🙈

Připsala jsem si dalších 142,74 km a 2 956 výškových metrů, a i když by si člověk po Grossglockneru 🥵 zasloužil spíše recovery den, já jsem měla v plánu něco jiného – Dolomity čekají, vítr neustává a cesta pokračuje dál 💪🏻

Profil trasy tentokrát nebyl zrovna přívětivý, od 40. kilometru se prakticky jen stoupalo, ale jak jsem si to SAMA naplánovala, tak to mám 🤭😃 
🌬️ Vítr mě ani tentokrát neopustil, nohy sice točily, ale kilometry ubíhaly opravdu pomalu. Docházela mi voda, sladké gely a tyčinky už mi lezly krkem, jenže byla neděle a většina kaváren a obchodů v Rakousku zavřená.
Slunce pálilo ☀️ a ke spálenému nosu se navzdory SPF 50 přidaly i spálené ruce a nohy 🍅 Představa, že bych tohle absolvovala v červnu, jak bylo původně v plánu? Asi bych shořela jako Fénix 😅🐦‍🔥

Nakonec jsem u italských hranic přeci jen našla otevřené malé bistro s milou obsluhou, kde jsem si dala espresso ☕️, doplnila potřebnou energii, vodu a hlavně i motivaci – protože tam v TV běžela časovka z Rwandy, kde zrovna závodil Tadej Pogačar (mimochodem, měl ten den i narozeniny 🎉)

Den, který patřil dědovi ❤️

Tahle etapa pro mě nebyla jen dalšími kilometry v nohách. byla speciální a hluboce osobní. Jela jsem jí pro dědu Pepu Jiřičku z Litvínovic, který nám všem tolik chybí 🥹 v dresu CykloJiřička, který jsem dostala od svého strejdy, u kterého mám vždy prvotřídní servis a podporu 🫶
Už předem jsem tušila, že to bude dlouhé a náročné, byl to už pátý den v sedle, přes 600 km a 10 000 výškových metrů v nohách a právě v těchto chvílích jsem na dědu myslela nejvíc. Představovala jsem si, jak by vtipkoval a byl na mě pyšný.

Byl to právě on, kdo přivedl naši rodinu k cyklistice, začal servisovat kola a se strejdou vybudoval jméno, kam se lidé rádi vracejí.
Bohužel děda v relativně mladém věku podlehl rakovině a mé „éry“ na silničním kole už se nedožil.
I proto bych tuhle jízdu chtěla věnovat jemu – jako poctu, vzpomínku a připomenutí toho, proč jsem vlastně na cestě. 🚴‍♀️

Jedu, protože můžu 🙏🏻

A protože díky tomu můžeme společně podpořit i malé onkologické pacienty a trochu jim ulehčit  jejich těžkou cestu 🧸✨
Chci také připomenout, jak zásadní je prevence a samovyšetření, nepodceňujte to, prosím! 🎗️ #fuckcancer

Buongiorno, Italia 🇮🇹
Jen chvilku po překročení hranic se přede mnou otevřel první pohled na Dolomity 😍 a musím říct, že to byl silný moment. Není divu, že jsou součástí světového dědictví UNESCO.
Projíždět uprostřed těch obrovských hor je zážitek, který vás prostě ohromí!

Dolomity ale nejsou zadarmo. Každé stoupání si musíte poctivě odpracovat, ale odměnou jsou ty nejkrásnější výhledy, jaké si cyklista může přát.
Největší highlight dne? Sjezd k jezeru Lago di Misurina, ikonický hotel s majestátními horami v pozadí 🏔️ a sjezd do Cortiny při západu slunce. 🌅

Když levnější úbytko neznamená vždy lepší nápad 😅

Do Cortiny jsem dorazila večer, ideální čas dát si večeři a přespat. Jenže ceny ubytování tam byly šílené 💸, a tak jsem našla „levnější“ variantu o cca 8 km dál.
Co jsem si už ale nezkontrolovala, bylo převýšení.. na mapě to vypadalo fakt kousek, ale těch 8 km znamenalo dalších 800 výškových metrů!!! 😵‍💫
Po celém dni v sedle to už NECHCEŠ absolvovat! 🙅🏼‍♀️😃
Chvilku jsem zvažovala, jestli to mám v té tmě zapotřebí, ale to bych nebyla já – když si něco vezmu do hlavy, nevzdám to 💪🏻
Naštěstí na mě na posledních 100 výškových metrů stoupání čekal v autě Ondra, který mi svítil na cestu a doprovodil mě i při závěrečném sjezdu. V úplné tmě to totiž nebylo vůbec příjemné 🌚

Lesson learned – odteď už si budu u ubytování vždycky kontrolovat nejen vzdálenost, ale i převýšení 😄☝️
Podle předpovědi se má počasí zhoršit 🥲 ale já se raduji, konečně jsem v Itálii 🇮🇹 zase o kus blíže ke svému vysněnému cíli! 🚴‍♀️