Představení sbírky

Ahoj všem, kdo vidí tuhle prosbu 🙏

Jsem asi 1,5 roku stará kočička. Od miminka jsem vyrůstala venku, běhala po parkovišti mezi auty, schovávala se, kde se dalo, a tam jsem se cítila alespoň trochu v bezpečí. Celý rok – v zimě, v mokru i v horku.

Jednoho dne jsem utekla do dvora k lidem, kteří se mě snažili odchytit, ale strašně moc jsem se bála, a tak jsem se schovávala tak, aby se ke mně nedostali. Byl prosinec a venku zima, proto mi ti lidé udělali z beden zateplený domeček, dali mi deku, každý den za mnou chodili, nosili teplé jídlo a vodu a dali mi jméno Eli. Postupem času jsem zjišťovala, že se jim dá věřit a že to se mnou myslí dobře, ale pořád jsem byla v pozoru.

Jednoho dne jsem se začala mrouskat a lidem se mě podařilo chytit. Řeknu vám, že to byl boj a tekla i krev… ale nebojte, ne moje. Donesli mě k sobě domů a dali do veliké klece, kde jsem měla záchod, jídlo, vodu, deku a ještě malý domeček. Byla jsem vyplašená ještě víc, ale bylo mi teplo. Druhý den mě dali do tašky a nesli ven. Nechápala jsem proč – byla jsem hodná, nikoho jsem už nekousla ani nepoškrábala. Šli jsme ale k paní doktorce, která měla v plánu kastraci. Byla moc hodná, dala mi mňamku a vyšetřila mě. Zjistila, že mám rýmu, zánět v očích, v kožichu parazity a nejsem v nejlepší kondici. Dostala jsem kapky do očí, léky a přípravek na parazity.

Týden mi lidé dávali léky a kapali do očí (tentokrát už s rukavicemi 😀). Po 14 dnech jsme šli znovu k paní doktorce a tam jsem zůstala na kastraci, která dopadla dobře.

Pár dnů jsem byla ještě v kleci a pak mě pustili ven. Zjistila jsem, že tam nejsem sama, ale že tam jsou další čtyři kočičí holky. Hned jsem se schovala a několik hodin nevylezla. Ony mě ale pozorovaly, chodily kolem, ale nikdo na mě nezaútočil. Druhý den jsem sebrala odvahu a šla potichu zmapovat terén. Jedna kočička si mě přišla očichat, aby dala zprávu ostatním, a první seznámení dopadlo dobře. Jak šly dny, víc a víc jsem zjišťovala, že mi lidé chtějí opravdu pomoct, a začala jsem jim věřit.

Teď už jsme ve fázi, kdy pokud vidím, že někdo sedí a nic nedělá, jdu se přitulit a pomazlit. A řeknu vám, je to moc dobrý pocit. ❤️

Jednoho dne si má náhradní maminka při hlazení všimla boule pod krkem. Ta rychle rostla, a tak jsem musela znovu do tašky a k paní doktorce. Ta mi vzala krev, udělala testy a zpráva byla bolestivá – trpím závažným virovým onemocněním FeLV (kočičí leukémie).

📋 Výsledky:

• Hematologie: mírná anémie 23,8 %

• Biochemie: mírně zvýšená urea a kreatinin 174 (stadium 2 chronického onemocnění ledvin podle IRIS).

Dostala jsem antibiotika na 10 dní a léky proti bolesti. Po 14 dnech se zdálo, že se mi ulevilo, ale další kontrola už tak dobrá nebyla. Mám stále zvětšené uzliny, stomatitidu, bolesti a problémy s příjmem potravy. I přesto jsem šťastná za každé pohlazení a kontakt.

Závěr paní doktorky: Pravděpodobně bych benefitovala z ošetření dutiny ústní (extrakce zubů) v anestezii. Jelikož jsem ale mladá a zoubky mám jinak zdravé, byli jsme odkázáni na specializované pracoviště v Horní Suché. Operace je ale finančně velmi nákladná – 15 000 až 20 000 Kč + další výdaje, na které už bohužel prostředky nemáme.

Moji lidé mi ale chtějí strašně moc pomoct, aby mě netrápila bolest a mohla jsem si déle užívat to, co jsem donedávna neznala – lásku a teplo domova.

🙏 Prosíme vás proto o jakoukoli pomoc – i malý příspěvek může mně a mým kočičím kamarádkám zachránit život.

Děkujeme za sdílení, podporu a laskavost.

Eli (a její čtyři chlupaté parťačky) vám vděčně zamňoukají. 🐾❤️