13. 1. 2026 11:12
Milí dárci,
věřím, že jste prožili krásné Vánoce a do nového roku vstoupili s nadějí a klidem. Ze srdce vám přeji především zdraví – to je dar, kterého si člověk začne vážit teprve ve chvílích, kdy o něj musí bojovat. Všechno ostatní je, i když se to někdy nezdá, jen procházka růžovým sadem.
Ráda bych se s vámi podělila o to, jak se Williamovi v posledních týdnech daří.
William je nyní stabilizovaný a plný energie. Kdybyste ho viděli, možná byste si – kromě jeho chůze – ani nevšimli, že nese na svých malých ramenou tak těžkou diagnózu. Jeho úsměv a chuť do života jsou stále silnější než nemoc.
Nedávno jsme byli na očním vyšetření v Dublinu. Kvůli dlouhodobému užívání steroidů musí být jeho oči pravidelně sledovány, protože hrozí vznik šedého zákalu. Hlavním důvodem návštěvy však bylo to, že mu už několik let ujíždí pravé očičko do strany. Dosud tomu bohužel nebyla věnována dostatečná pozornost, a tak jsem se rozhodla vzít věci do vlastních rukou a vyžádala si dřívější termín.
Během vyšetření by si lékařka problému pravděpodobně vůbec nevšimla, kdybych ji na něj opakovaně neupozornila. Musela Williama několik minut pozorovat a mluvit s ním, aby pochopila, co přesně se děje. Nakonec nám bylo řečeno, že se zatím nebude aktivně zasahovat a stav se bude dále sledovat. Za tři měsíce nás čeká další kontrola. Jako možný další krok byly zmíněny korektivní brýle, případně – pokud by nepomohly – i možnost operace. U dětí s Duchennovou svalovou dystrofií je však operace velmi citlivé téma a zvažuje se jen tehdy, když je opravdu nezbytná.
V Irsku je obecně potřeba zdravotní kontroly velmi aktivně hlídat. Systém není dostatečně propojený a bez iniciativy rodiny se některé kontroly vůbec neuskuteční nebo jsou výrazně zpožděné. Člověk se musí neustále připomínat, ptát, urgovat – a někdy i bojovat.
Na 14. ledna máme naplánovanou další kontrolu, tentokrát u ortopeda. Ten se má podívat na Williamovy Achillovy šlachy, zejména na levou nožičku, která mu začíná padat, i přes pravidelné cvičení. Některé změny už bohužel není možné vrátit zpět. Cílem návštěvy je rozhodnout, zda by mělo dojít k operativnímu uvolnění šlach.
S tímto postupem však nesouhlasím a svůj postoj budu znovu jasně prezentovat. Zkušenost z květnového pádu nám ukázala, že i bez viditelného zranění přestal chodit – jakmile ho nožička bolí, chůzi odmítá. Jsem přesvědčená, že operace by ho v této fázi mohla posadit na invalidní vozík a že by už nemusel znovu vstát. A to je riziko, které pro něj v tuto chvíli nemohu přijmout.
Děkuji, že Williamovu cestu sledujete a že v tom nejsme sami. Budu vás i nadále pravidelně informovat o tom, jak se situace vyvíjí a zda dojde k jakémukoliv posunu.
S vděčností
Šárka ❤️