Pomůžete čtyřletému chlapci jménem Mireček, který má středně těžký autismus, silné ADHD, vývojové zpoždění přes 2 roky a dosud nemluví. Je to citlivý, laskavý kluk, který ale kvůli své diagnóze vnímá svět jinak a potřebuje, aby začal svět vnímat i jeho. Pomáháte také jeho mladšímu dvouletému bráškovi, mamince, která to má těžké, a tatínkovi, který pracuje na směny a snaží se rodině zajistit bezpečné zázemí.
První signály se objevily už před jeho prvním rokem. Neotáčel se na jméno, neudržoval oční kontakt, nereagoval na ostatní děti. Dlouho jsme si říkali, že z toho vyroste, čím byl ale starší, tím bylo patrné, že je jiný. Nemluvil, nezačal napodobovat, měl záchvaty hněvu bez zjevné příčiny. Dlouho jsme čekali na odborné vyšetření… tam nám řekli, že nikdy nebude jako ostatní… středně těžký autismus s přidruženým ADHD. Začal se také projevovat opožděný motorický vývoj a potíže s učením běžných dovedností… do toho stále nosí plenky.
Postupně jsme se snažili malého dostat i do normální školky, ale tam nám bylo řečeno, když viděli malého, že se s tím musíme naučit žít a že malý potřebuje jiné místo… školku. A tak jsme byli nuceni i pro dobro malého hledat školky přímo pro něj… tedy se zvláštním režimem…
Děti s autismem potřebují strukturu, klid a speciální přístup, jinak je prostředí zahlcuje, dostávají se pak do stresu a záchvatů.
Po dlouhém hledání se nám podařilo najít speciální školku v Kroměříži, která má individuální přístup k dětem s autismem, speciální pomůcky, terapeuty a malý kolektiv. Mireček byl přijat od září a my víme, že je to šance na lepší vývoj, pomoc pro naši rodinu.
Den s dítětem s autismem není nikdy stejný, ale vždy je náročný. Mireček se často budí v noci každé dvě hodiny, někdy nespí vůbec. Ráno začne křikem, pokud není vše tak, jak je zvyklý. Musíme mu připravit jídlo vždy stejně na stejném místě, jinak ho odmítá. Nemluví, takže nerozumíme, co chce. Komunikuje křikem, ukazováním nebo tím, že něco hodí.
Věci jako hygiena, převlékání nebo cestování jsou náročné. Často se brání, křičí, bije se. V běžném obchodě nevydrží víc jak pár minut. Hluk a světla ho zahlcují. Vyžaduje stálou pozornost, protože má záchvaty a může si ublížit, pokud se přetíží. Přítelkyně s ním doma zůstává s mladším synem a péče je pro ni vyčerpávající… jak fyzicky, tak psychicky a emočně… já pracuji na směny a bývám pryč 15 hodin denně…
Od září může Mireček nastoupit do školky, která mu skutečně rozumí. Ale abychom mu mohli dát tu šanci, musíme se přestěhovat do Kroměříže. Bydlet blíž k školce i mé práci by znamenalo víc času pro rodinu, víc klidu a jistotu, že i Mireček bude mít konečně prostředí, kde nebude „jiný“, ale přijatý takový, jaký je.
V tuto chvíli ale nemáme prostředky na kauci, dopravu a vybavení bytu a potřebné věci pro děti. Abychom mohli vytvořit klidný a stabilní domov pro děti.
