Víte, kolik lidí na světě má IQ 140 a vyšší? Podle odhadů možná jen 1 % populace. Jednou z takto výjimečně nadaných osob byla i Martina Girgová. Ve škole vždy premiantka, vyhrávala jednu vědomostní soutěž za druhou, ve studiu měla pokračovat na výběrové střední škole.
Místo toho, aby naplno využila svůj výjimečný potenciál, však lékaři v jejích 15 letech kvůli nádoru mozku vyřkli tvrdý ortel. „Šance na přežití je pouhé jedno jediné procento.“
Příběh Martinky
Zlom v životě Martiny nastal přesně v době, kdy si vybírala střední školu. Nepříjemné bolesti hlavy talentovaná dívka přičítala stresu. Když neustupovaly, ale naopak se stupňovaly, rodiče ji odvezli na neurologii, kde ji poslali na magnetickou rezonanci. Ta odhalila nádor o velikosti švestky. „Nyní jsou dvě varianty, buď si ji vezmete domů a počkáte nebo provedeme smrtelně riskantní zákrok, během něhož odstraníme půlku nádoru. Ani pak ale nemusí být vyhráno. Vaše dcera s největší pravděpodobností nebude nikdy mluvit ani chodit,“ vzpomíná si i po deseti letech velmi živě na slova lékařů otec Martiny.
Na nemocniční chodbě se tak rodiče museli během pěti minut rychle rozhodnout – smíří se s krutou diagnózou, nebo přijmou riziko? Nakonec se rozhodli pro operaci s jedinou podmínkou: lékaři vyjmou nádor celý, nikoli jen jeho polovinu.
Přestože operace proběhla bez chyby, záhy dorazily první komplikace v podobě epileptických záchvatů, mučivé bolesti nohou a dušnosti. Jen co se je podařilo zvládnout, začala maminka s Martinou trénovat to, co už jí jako malou jednou učila. „První dva roky po operaci jsem zbylé tři děti viděla jen o víkendech. Martinu jsem krmila stříkačkou. Naučila jsem ji pít přes brčko. Trénovali jsme také řeč a podařilo se – tři roky uplynuly, než řekla svoje první slovo. A nepolevujeme dál, přesto že je to někdy dost těžké,“ říká maminka Margita.
Marťa pravidelně cvičí jak doma, tak v nemocnici. Aktuálně začala rehabilitovat na klinice AXON specializující se na pacienty s poškozením mozku. Tam díky robotu Lokomat udělala své první krůčky od operace.
„Naše děti jsou pro nás to nejcennější, co máme. Kvůli Martince jsme si našli několik prací, přestěhovali jsme se do bezbariérového bydlení, zkoušíme různé metody léčby a trénujeme všechno, co by jí mohlo pomoci vrátit zpátky to, co kvůli nemoci ztratila. Byli bychom moc rádi, aby si Martinka mohla sama jít za svým snem, s tím bychom tentokrát potřebovali pomoci zase my,“ uzavírají s prosbou rodiče Martinky.
