Mirek přišel na svět předčasně, už ve 26. týdnu těhotenství, spolu se svým dvojčetem Martínkem. Martínek svůj boj bohužel po týdnu prohrál. Mirek tu zůstal i za něj a pral se o život jako lev – zvládl oživování, krvácení do mozku i sepsi.
Když jsme si ho konečně dovezli domů, nikdo nevěděl, co všechno zvládne. Diagnóza zněla: dětská mozková obrna – spastická diparéza. Znamená to, že má postižené dolní končetiny. Od malička jsme cvičili Vojtovu metodu, jezdili do lázní, zkoušeli hipoterapii i bolestivé injekce do svalů.
Dnes je Mirkovi 17 let. I přes svůj těžký start je to mentálně naprosto zdravý kluk. Rád čte, cvičí, rozumí počítačům a má sny jako každý jiný teenager. Studuje druhým rokem Obchodní akademii v Neveklově. A tady narážíme na problém.
Zatímco ve škole mu to jde skvěle, dostat se tam je pro nás logistická noční můra. Bydlíme v Benešově, což je 20 minut cesty. Pro zdravého kluka „brnkačka“ autobusem. Pro Mirka, který má velké problémy s chůzí a stabilitou, je cesta běžným autobusem téměř nemožná. S manželem oba chodíme do zaměstnání a časově nejsme schopni pokrýt každodenní rozvoz tam a zpět v časech, kdy začíná a končí vyučování. Nemůžeme být na dvou místech najednou – v práci i za volantem.
