Náš příběh začal před 8 lety, kdy se narodil krásný chlapeček jménem Ondrášek. Ondrášek byl šikovný kluk, který se do roku a půl vyvíjel jako ostatní děti a dělal nám velkou radost. Bohužel pak nastal velký regres a já viděla, že Ondík začíná být úplně jiný než ostatní děti. Ondrášek se přestal koukat do očí, mluvit, jakkoli komunikovat a koukal se převážně do stropu, někam do prázdna.
Náš život se obrátil vzhůru nohama. Začalo nám kolečko běhání po doktorech: psycholog, neurolog, foniatrie, hospitalizace a vyšetření v narkóze. Ve 2,5 letech dostal diagnózu dětský autismus, která byla časem upravena na nízkofunkční autismus s těžkou až hlubokou mentální retardací a neslyšící na jedno ouško.
S Ondráškem jsem zůstala několik let sama, bylo to velmi náročné období, skloubit celodenní péči o Ondráška, práci, doktory, různá vyšetření k získání asistenta, školku, atd.
Ale časem jsme našli nového tatínka, který je úžasný, bere syna takového jaký je, moc ho miluje a já mu za vše, co pro nás dělá, od srdíčka moc a moc děkuji.
„Autismus je poruchou vývoje sociální interakce a komunikace. Jde o vrozenou odlišnost ve vývoji a fungování mozku, která způsobuje, že dítě se chová a myslí jinak než jeho vrstevníci."
Snad i díky naší sbírce se pojem autismus dostane mezi více lidí, protože na těchto dětech není na první pohled vidět, že jsou „jiní“, ale hodně se setkáváme s nepochopením, proč se syn chová „jinak“, s názory, jak máme nevychované dítě, s pohledy, které nás vždy zabolí. Ale ani my nevíme, jak to syn vnímá, zda ho to uvnitř bolí a trápí, bohužel nám to nedokáže říct.
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
