Komu pomůžete?
Když malý Míša přicházel na svět, lékaři pro něj měli připravený inkubátor a dýchací přístroj. Ultrazvuk ve 24. týdnu těhotenství totiž odhalil, že má abnormálně velkou hlavu a mozek, který se přestal vyvíjet. Pro maminku bylo nesmírně těžké smířit se s tím, že se její miminko narodí nemocné, přála si ale jediné – aby to přežil. Míša nakonec všechny překvapil a inkubátor ani dýchací přístroj nepotřeboval. Jeho stav však nebyl dobrý a lékaři mamince zdůrazňovali, že její syn moc šancí na přežití nemá. Míša se však života držel zuby nehty a nechtěl to vzdát.
Ve třech týdnech mu byla zavedena hadička (tzv. V-P Shunt), která odvádí přebytečný mozkomíšní mok, jež se mu hromadí v mozku, do dutiny břišní, kde se rychle vstřebává do krve. Míšovi se sice ulevilo, stále však musí bojovat s dalšími nemocemi. Hodně ho trápí centrální hypotonie, která se projevuje svalovou ochablostí. Ve svých dvanácti letech není schopen se sám hýbat, neumí dát narovnané nohy k sobě a nedokáže je přitisknout k bříšku. Nožky má spastické, v křeči a neumí je pokrčit. Když je mu úplně nejhůř, nedokáže ani sedět ve vozíku nebo v židličce a musí zůstat v posteli.
Potýká se také s oční vadou, kdy vidí jen na vzdálenost 50 centimetrů. Oči se mu nekontrolovatelně pohybují do stran, takže se nedokáže delší čas dívat na jednu věc. Velký problém představuje rovněž epilepsie, epileptické záchvaty se však už dva a půl roku neobjevily. V důsledku předchozích záchvatů, které čím dál více poškozovaly jeho mozek, a hydrocefalu je Míša těžce mentálně retardovaný.
Míša dnes vyrůstá u svojí babičky. Rodiče péči o něj nezvládali, a tak si ho vzala pod svá ochranná křídla. Pravidelně s ním cvičí podle Vojtovy metody, od jeho šesti let se věnují rehabilitování dle Bobath konceptu a dojíždí na ergoterapii. Míša si vyzkoušel i Feldenkraisovu terapii. Díky péči babičky i různých odborníků se už dokáže s pomocí přetočit na bok, chvíli sedět nebo vzít do ruky hračku.
