Představení sbírky
Představení sbírky
Jmenuji se Jan Kuňák, bydlím v obci Trnávka a letos mi bude 29 let.
Bohužel, narodil jsem se předčasně ve 28 týdnu s velmi nízkou porodní váhou 1100 g a tato skutečnost do mého života přinesla hodně komplikací. Nejdříve to byl boj o můj život – krvácení do mozku, poruchy dýchání a silně nevyzrálý mozek. Mozek, který má životně důležité funkce, jsem měl nenávratně poškozen. Nakonec jsem si svůj život díky lékařům a své mamince vybojoval za cenu celoživotního těžkého postižení. Konečná diagnóza zněla dětská mozková obrna – kvadruspasticida spojená s oční vadou centrální zrakové dráhy. Jedná se o trvalý nález, který nelze zlepšit léky, operací ani brýlemi.
Přežil jsem a můj boj o každý den pokračoval. V domácí péči mne čekalo každodenní cvičení Vojtovy metody a péče mé maminky. Celé své dětství jsem trávil lékařskými kontrolami, rehabilitacemi Vojtovy metody, aplikací botulotoxinu, posléze i mnoha vážnými operacemi, rizotomií a pobyty v lázních. I přesto jsem zůstal z velké míry nepohyblivý a s vážnou oční vadou. Přes tyto zdravotní problémy se mi podařilo absolvovat povinnou školní docházku. V současné době jsem stále většinu času s maminkou doma a jednou týdně navštěvuji denní stacionář a Centrum rodinného průvodce. Zde se cítím velmi dobře, mám rád kontakt s lidmi.
Můj bývalý asistent a skvělý kamarád Radim se o našem životě vyjádřil takto: „Honza, kterého osobně léta znám, je super kluk s radostným přístupem k životu, který to fakt nemá (neměl) lehké“. Pokud se rozhodnete přispět, vězte, že podpoříte fakt správnou věc a pomůžete nejen Honzovi, ale hlavně jeho mamince, která je neuvěřitelně obětavá, a přitom neustále a vždy s úsměvem na rtech a v dobré náladě, i když vím, že hluboko uvnitř nese fakt velký balvan, kde na to bere sílu? Nevím, nechápu? Tohle jsou hrdinové všedních dnů. Ale i tahle síla má své limity. Pokud můžete trošku ten balvan nadlehčit, tak možnost tu je….
Komu pomůžeme?
Milí přátelé a dárci, dovolím si Vás všechny poprosit o finanční příspěvek nebo jakoukoliv pomoc na pořízení motorového vozidla s úpravou pro mě samotného. Úprava by se týkala nájezdové plošiny a speciálně upraveného sedadla.
Jsem odkázán na celodenní pomoc maminky a svých tří mladších sourozenců. Jsem šťastný, že je mám, že od nich dostávám tolik lásky, že jsou mi velkou oporou a o to více si uvědomuji, jak je péče o mě pro ně fyzicky i psychicky vyčerpávající. I přesto, že většinu svého času věnuji rehabilitacím, mám větší spazmy a křeče, rok od roku se mi hůře mluví.
V mém životě, tak jako asi u každého člověka, je mnoho věcí, které mi dělají radost. Jsou to ty nejobyčejnější věci, např. rocková hudba, pěkné počasí, být ve spojení se světem, moci vyjet z domu za nějakým zážitkem, setkávat se s přáteli, povídat i o životě a o tom, co mám rád, zažívat pocity úspěchu a radovat se z nejmenších pokroků nebo třeba jen z toho, že na tom dnes nejsem hůře než včera. To, o čem píši je pro většinu lidí běžnou realitou, něčím, co přichází každý den a snad i beze snahy. Pro mě však jsou to chvíle vzácné a často nedosažitelné. Bez pomoci druhých nemohu téměř nic… vstát z postele, zajít si na toaletu, najíst se, vyčistit si zuby, a dokonce ani podívat se do zrcadla. Tolik bych si přál mít sílu a být nezávislý, není to ale v mé moci, sebelítost už jsem také vzdal. Člověk není ostrov, vidím a vnímám, že i ostatní lidé kolem mě mají svá trápení, své životní výzvy a bitvy. Nechci se zabývat jen sám sebou, chci tu být i pro své blízké, mít kamarády, se kterými mohu sdílet co mě baví, být také pro někoho vrbou a povzbuzením, inspirací. Snažím se proto každičký den najít si něco, za co mohu být vděčný a jak léta plynou, dochází mi, že takových věcí je víc než dost. Vím, že péče o mě je pro mou rodinu velmi, opravdu velmi náročná, vysilující a nekonečná. Kdyby se rozhodli, že už se o mne starat nebudou, nemohl bych jim to zazlívat, jsem jim proto z celého srdce vděčný, že to se mnou nevzdali a mohu tak být stále doma, tam, kde jsem vyrostl, kde to mám rád, kde nacházím inspiraci a sílu pro každý den, kde se mi daří zvládat můj těžký úděl a kde mohu být sám sebou. To vše by určitě nebylo možné bez speciálního vybavení jako je zvedák, invalidní vozík, vertikalizátor, polohovací postel a židle, polohovací cvičební stůl atp. Pořízení a údržba těchto pro mě životně důležitých pomůcek je však finančně hodně náročná a opravdu se nejedná o jakýsi nadstandard, jak by si někdo myslel, nýbrž o nezbytnost, bez níž by byli mí pečující ztraceni. Rovněž fyzioterapie a cvičení je něčím, co je každodenní součástí mého života a bez čeho by mé tělo již nebylo schopné pohybu. Nemohu si tak dopřát lenošení, naopak stále na sobě musím pracovat a do tréninku se nutit i přes bolest a nesouhlas svého těla, někdy i mysli. Nestěžuji si, protože i přes všechny těžkosti a překážky si člověk jako já může plnit své sny a věřím, že mnoho krásného na mě ještě v budoucnu čeká, nevzdám to a budu se toho pevně držet.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Help Honzovi change this story
100% goes to the recipient.
Even the smallest donation gives great hope
Easy, fast, and trustworthy help
Messages
Detoxito.cz
Evka M.
Petr Konečný
Tom
Verča P.
This charitable collection falls under the public collection established by the organizer and is organized for the benefit of the recipient.
