Hezký den,
moje rodiče si na mou abnormální chůzi již zvykli, ale ostatní v okolí ne. Pořád jim říkají jestli mě raději nechtějí vrátit, že takhle snad nemohu normálně chodit. Veterináři mi nabídli možnost operace, kdy mi můj neaktivní sval „přetnou“ a já bych mohla dostat šanci chodit stejně, jako moji ostatní kamarádi. Operace u koní jsou vždy dost nákladné a má rodina to moc dobře ví, nejsem jejich první kůň. Byla jsem totiž narozeninový dáreček pro jejich desetiletou dcerku.
Má abnormální chůze je jedna věc, ale problém s mými zuby je daleko horší.
Ve spodní čelisti mám totiž dvě tvrdé boule.
Zatím nevíme jestli ve své tlamě mám nádor, zánět nebo se v ní děje něco úplně jiného. To odhalí teprve zákrok na klinice.
Moje rodina moc dobře ví, že když chtějí opičku, musí mít i na banánky, ale tato situace je nad jejich veškeré síly, které mají. Všechna dosavadní veterinární vyšetření byla už nyní dost nákladná.
Cena od prodávajícího byla dost vysoká a moje maminka se snažila snížit cenu po zjištění všech těchto komplikací. To by mi totiž moc pomohlo, abych se brzy dostala na kliniku, kde budu moci podstoupit zákrok, ale bohužel.
Původní domluva byla taková, že mě mohou vrátit a prodejce mé rodině vrátí celou částku za mě. Ale já nejsem věc, jsem zvíře, které má srdce a dýchá. Díky bohu jsem narazila na takovou rodinu, která mě nedá a bojuje. Jsem vděčná, šťastná a plná radosti, protože vím, že mě má rodina nevrátí k lidem, kteří mě měli jen pro peníze. Co by se mnou bylo, kdyby mě vrátili? Prodal by mě dál? Dal mě na jatka, když by mě nikdo nechtěl?
A tak teď společně s mojí rodinou čelíme výzvě.
Čeká mě komplikovaná operace na klinice, která bude finančně velmi nákladná. A v tento moment přicházím s ohromnou prosbou. Chtěla bych se zase radostně usmívat, bezbolestně jíst, ladně se hýbat a nevnímat jestli se na mě někdo špatně dívá. Návštěva kliniky je nezbytně nutná a doporučena byla co nejdříve. A to je to, co vše komplikuje: ČAS. Kdybych věděla, že operace není nutná co nejdříve, má rodina by finance ušetřila a pravděpodobně nikdy by nežádali o pomoc, ale zlatou cihličku nenašili a i když veškerou jejich péči oplácím mazlením, pusinkami a svým dobrým srdcem, víc jim dát nemohu.
Moje maminka už nad vším přemýšlela, ale nám jde o čas a o to, abychom nenapáchali více škody než užitku. Ta malá holčička, která se mi denně věnuje je smutná a nešťastná. Denně prosí a doufá, že se rodiče nerozhodnou mě dát pryč kvůli tomu, co nás teď společně čeká.
Maminka přidala i snímky rentgenů a dokonce i jak velkou bouli v čelisti mám. Co bouli? Ony jsou dvě…
