Zachraňme čelist Sithonii

Hezký den,

moje rodiče si na mou abnormální chůzi již zvykli, ale ostatní v okolí ne. Pořád jim říkají jestli mě raději nechtějí vrátit, že takhle snad nemohu normálně chodit. Veterináři mi nabídli možnost operace, kdy mi můj neaktivní sval „přetnou“ a já bych mohla dostat šanci chodit stejně, jako moji ostatní kamarádi. Operace u koní jsou vždy dost nákladné a má rodina to moc dobře ví, nejsem jejich první kůň. Byla jsem totiž narozeninový dáreček pro jejich desetiletou dcerku.

Má abnormální chůze je jedna věc, ale problém s mými zuby je daleko horší.

Ve spodní čelisti mám totiž dvě tvrdé boule.

Zatím nevíme jestli ve své tlamě mám nádor, zánět nebo se v ní děje něco úplně jiného. To odhalí teprve zákrok na klinice.

Moje rodina moc dobře ví, že když chtějí opičku, musí mít i na banánky, ale tato situace je nad jejich veškeré síly, které mají. Všechna dosavadní veterinární vyšetření byla už nyní dost nákladná.

Cena od prodávajícího byla dost vysoká a moje maminka se snažila snížit cenu po zjištění všech těchto komplikací. To by mi totiž moc pomohlo, abych se brzy dostala na kliniku, kde budu moci podstoupit zákrok, ale bohužel.

Původní domluva byla taková, že mě mohou vrátit a prodejce mé rodině vrátí celou částku za mě. Ale já nejsem věc, jsem zvíře, které má srdce a dýchá. Díky bohu jsem narazila na takovou rodinu, která mě nedá a bojuje. Jsem vděčná, šťastná a plná radosti, protože vím, že mě má rodina nevrátí k lidem, kteří mě měli jen pro peníze. Co by se mnou bylo, kdyby mě vrátili? Prodal by mě dál? Dal mě na jatka, když by mě nikdo nechtěl?

A tak teď společně s mojí rodinou čelíme výzvě.

Čeká mě komplikovaná operace na klinice, která bude finančně velmi nákladná. A v tento moment přicházím s ohromnou prosbou. Chtěla bych se zase radostně usmívat, bezbolestně jíst, ladně se hýbat a nevnímat jestli se na mě někdo špatně dívá. Návštěva kliniky je nezbytně nutná a doporučena byla co nejdříve. A to je to, co vše komplikuje: ČAS. Kdybych věděla, že operace není nutná co nejdříve, má rodina by finance ušetřila a pravděpodobně nikdy by nežádali o pomoc, ale zlatou cihličku nenašili a i když veškerou jejich péči oplácím mazlením, pusinkami a svým dobrým srdcem, víc jim dát nemohu.

Moje maminka už nad vším přemýšlela, ale nám jde o čas a o to, abychom nenapáchali více škody než užitku. Ta malá holčička, která se mi denně věnuje je smutná a nešťastná. Denně prosí a doufá, že se rodiče nerozhodnou mě dát pryč kvůli tomu, co nás teď společně čeká. 
Maminka přidala i snímky rentgenů a dokonce i jak velkou bouli v čelisti mám. Co bouli? Ony jsou dvě…

Jmenuji se Sithonia, jsou mi čtyři roky a můj příběh se začal psát již po narození. Jsem velmi kontaktní klisna, mám ráda lidskou společnost. Jsem mazlivá, dobrosrdečná, ráda se nechávám drbat a hlavně jsem vhodná i k dětem. Fakt je ten, že jsem jiná než ostatní koně. Narodila jsem se s nepigmentovaným jedním okem a mám muskuloskeletální onemocnění nesoucí název „Fibrotic myopathy“ (více později).

Můj chovatel mě chtěl k dostihovému využití, byla jsem v tréninkovém výcviku a poté jsem odběhla jeden dostih. No, byla jsem úplně poslední. A tak mě odvezl. K člověku, který přeprodává koně. Nechtěl mě, chtěl peníze. Přijezdil mě a vystavil inzerát. Byla jsem u něho jeden týden, ale vůbec ho nezajímal můj zdravotní stav. Mé budoucí rodině o mně neřekl vůbec nic, neznal mě. Prý jsem zdravá, ideální koník do všestrannosti.

Jsem výjimečná svým vzhledem, charakterem a laskavým srdcem. Hned na obrázku jsem zaujala nejednu rodinu, která hledala svého životního parťáka. A pak přijely! Tři ženy a jedna malá holčička (10 let). Byly bláznivé, usměvavé a dovezly mi spoustu mrkvičky a jablíček. V celé své energické kráse jsem se představila ve volnosti a poté si mě šla holčička vyzkoušet. Jedna ze tří žen měla veliký strach z koní, ale já jsem za ní přišla a ona mě pohladila. Řekla: „TO JE ONA“! Byly ze mě nadšené. Hladily mě, smály se na mě. Byla to láska na první pohled, ale odjely a já nevěděla, jestli je uvidím znovu. Během týdne si pro mě přijely. Odvezly mě do neznáma. Řekly, že je to můj nový domov. Mám milující rodinu, která na mě nespěchá. Dostala jsem prostor se seznámit se svými novými kamarády, poznat okolí i si zvyknout na nové prostředí. Rodina se mi věnuje, mazlíme se, chodíme na procházky, pracujeme ze země. Jenže právě tady přichází ten zlom. Chtějí pro mě opravdu to nejlepší. No už za mnou byl několikrát pan kovář (ztrácím podkovy), ale i veterinář (pokaždé nějaký jiný). Mám zvláštní pohyb pravé zadní nohy, velkou (tvrdou) bouli ve spodní čelisti, podezření na vředy. Achjo. Začalo vyšetřování jako v detektivce, ale moje máma je skvělá. Zjistila si kompletně celou moji minulost, sice neví všechny mé starosti a bolesti, protože mi nerozumí, ale snaží se číst z mých očí, mého pohybu a chování. Moje máma Vás teď provede mou minulostí, jo?

---

Zkontaktovala jsem chovatele u kterého se naše Sithonie narodila. Nebyl to Čech, takže jsme spolu komunikovali anglicky (nebudu lhát, někdy mi musel pomoci strýček Google). Dozvěděla jsem se, že Sithonie prodělala ve dvou letech úraz levé šlachy v zadní noze, protože je někdo nechal samotné v „koňském kolotoči“. Šlachu údajně zaléčili, jizva je viditelná. Podobnou jizvu má, ale i na pravé noze ve stejném místě. Jestli byly ošetřené obě nohy se už asi nikdy nedozvím, protože jsem komunikovala i s veterinářem, který ji měl v péči, ale více informací mi neřekl. Jedinečná je také svým pohybem, lékaři stanovili diagnózu „Fibrotic myopathy“. Jedná se o muskuloskeletální onemocnění, kdy se na hamstringu v zadní noze vytvořila jizva (pravděpodobně po nějakém úraze), což vede k abnormalitě chůze zvané (u nás v česku) „husí krok“, kdy kopyto během kroku náhle dopadne (plácne) na zem. Dle chovatele má tuto chůzi již od jednoho roku a na žádný úraz si nevzpomínají. Dědičnost vyvrácena (její rodiče vadu nemají). Podezření přišlo i na vředy, předchozí koně od stejného prodávajícího odcházely s velkým zavředováním a naše Siťa byla citlivá na podbřišník a také měla příznaky vředů. Podle předchozího majitele ji zuby dělali, ale přišel šok. Ve spodní čelisti dvě tvrdé boule. ZUBY! A hádejte co? Nikdo se jí na zuby ještě ani jednou nepodíval a pokud ano, tak velmi odfláknutě.

Sithonie špatně přezubuje a v čelisti ji zůstal mléčný zub přes který roste další zub. Veterináři se s tímto ještě úplně nesetkali a Sithonii tak hrozí, že by mohlo dojít k prasknutí čelisti či by pod zubem mohl být nádor (v tom lepším případě zánět).

Kompletní předkupní vyšetření jsme nedělali (ano vím, naše chyba). Sithonie byla naše sázka do loterie, protože jsme si zamilovali její charakter, který ve svých čtyřech letech má. Nehledali jsme sportovního koně, ale životního parťáka a miláčka do rodiny. Ona byla láska na první pohled a poslední díl do naší skládačky. Díky ní je naše rodina kompletní a já si nedokážu představit, že bychom ji vrátili předchozímu majiteli.

---

Vybrané finance budou využity k potřebnému ošetření, dopravu na kliniku, operaci, hospitalizaci, léky, ale i kompletní léčbě a rekonvalescenci.

A tak Vás všechny moc prosím, pomozte mi žít co nejdříve spokojený a bezbolestný život plný radosti. ♥