Prosím, pomozte zdravotní sestřičce dostat šanci na kvalitní život.

Můj příběh se týká psychiatrického onemocnění, či poruchy, které se říká emočně nestabilní porucha osobnosti. Bohužel je ale spletená s několika dalšími vážnými psychickými onemocněními. 

Od 13 let trpím anorexií a bulimií.. dlouhé hodiny, dny a týdny jsem trpěla, když jsem byla něčím v mé hlavě nucena všechno zvracet..a k tomu normálně fungovat, musela jsem na okolí hrát, že je vše v pořádku. Byla jsem zničená. Fyzicky i psychicky. Několikrát jsem byla v blázinci i na kapačkách.

Dnes už nezvracím, ale tahle část života na mě zanechala i zdravotní následky.

Po 20. roku života, jsem se stala zdravotní sestřičkou a strašně si přála pomoci co nejvíce lidem, podporovat lidi, co to potřebují a rozdávat se. Milovala jsem tu práci, dělala jsem ji s absolutním nasazením. Po škole jsem začala na hematoonkologii.
Protože moje porucha osobnosti mi dělala velké potíže v sociálním životě, tak jsem se rozpila, alkohol byl to jediné, co mi na chvíli utišilo úzkosti, které gradovaly. Skončila jsem na odvykačce a chvíli trvalo, než jsem se alkoholu zbavila.

 Jako by mi anděl strážný přišel sem dolů pomocí.

Snažila jsem se i přes léčby a neschopenky chodit co nejvíce do práce, jak to šlo. 

Bylo to hrozně bolestivé všechny ty terapie, úzkosti, absťáky… Ale nejhorší na všem je a bylo to, že moje hraniční porucha osobnosti se nějakým způsobem prostě často střetává se světem a mám téměř v každé společnosti potíže.

Poslední rok jsem se musela vzdát pozice zdravotní sestry na lůžkovém oddělení se službami a příplatky. Pracuji jako sestřička v ambulanci praktické lékařky pár hodin denně a i tam mám někdy hrozné potíže vydržet, když na mě přijde úzkost.

Úzkosti chodí hodně často a jsou úmorné. Začne mě pak i bolet břicho, třesou se mi ruce i nohy a někdy nejde zadržet ani pláč . Buď uteču plakat na záchod. Někdy i od nervů zvracím, jindy mi lítají myšlenky všude možně, zapomínám a nejsem schopná vydržet na jednom místě. Klasickou 8 hodinovou pracovní dobu už si vůbec nedokážu představit.

Nedokážu se někdy ani pár dní osprchovat, nebo se slušně najíst. Vyčistit si zuby je nadlidský výkon. Jsem jen pořád vyděšená a automaticky pouze chodím do práce, kde tajně pláču.

Manžel se mi snaží hodně pomáhat, nebýt jeho, tak ani už nevylezu z domu. Nedokážu jít sama nakoupit ven, mezi lidi. Vůbec.

S tím vším souvisí i problémem s financemi.

Nemáme často skutečně ani na nákup. Tak často jíme jen suchou rýži, nebo se snažím vydržet s co nejmenší porci jídla, protože ty peníze opravdu nejsou.

Už i ve společnosti mojí vlastní rodiny se cítím jako cizí. Tak moc bych potřebovala, aby si ta hlava konečně na chvílinku odpočinula od toho trápení, ale když usnu, trápí mě noční můry . 

Moc dobře na psychiku mi dělají výlety s manželem a pejskem, ale bohužel, ne vždy máme peníze na benzín, či případné výdaje

Mám každý den strach, počítám koruny, jestli můžu koupit 2 nebo 3 rohlíky. 

Nechci žádný luxus… Chci jen v klidu a pohodě přežít…

 Velmi bych potřebovala pravidelnou psychoterapii u nějakého dobrého terapeuta, ale ty jsou často placené.

Když se mi podaří tu sehnat alespoň nějakou tu korunu..budu moc ráda…

Když mi bylo 13–15 vlastně jsem neměla tušení, co je realita… Pak v 16. roce začaly jsem začala mít psychické problémy… A ty mě bohužel úplně neopustily… Často se snažím vše zahánět, ale když se potýkáme s finančními problémy, tak se vrací, když mám úzkost a když se teď ještě blíží zima… vnucují se mi tyto myšlenky do hlavy a tajně se modlím, abych jednou mohla mít miminko …

Penízky tedy potřebují hlavně pro běžný život.

Těším se , že kdybych vybrala nějaké peníze, tak bych se mohla o sebe a prostředí doma kvalitněji starat.

Vybrané peníze bych využila hlavně na pravidelná  psychoterapie.  Případně na nákup potravin, pohonných hmot a nájemné a léky s doplatkem.

Také bych penízky využila na chod domácnosti, například potřebujeme nutně novou žehličku, prací prostředky, prostředky na myčku, na úklid atd. Prostředky pro osobni hygienu (šampon , sprchový gel, krém na obličej, čočky atd..), zimní oblečení.

Dalším bodem je benzín. Moc mě trápí, že si nemůžeme dovolit benzín, abych mohla častěji jezdit z Jihlavy ke svojí rodině (u Brna ) a k rodině manžela (u Prahy ).

Myslím, že kdyby se mi podařilo vybrat aspoň něco, moc mi to pomůže hlavně psychicky. 

Kdyby se mi podařilo alespoň část peněz vybrat, hodně bych se soustředila na to správné stravování. Abychom jedli trochu správně, abych mohla mít miminko časem…

Kdyby se podařilo o něco více peněz než jsem napsala, tak bych byla asi velice mile překvapená. A snažila bych se více věnovat péči o domácnost a vylepšení prostředí, ve kterém žiji.

Kdyby se vybralo méně, nebo málo , vůbec nevadí, budu vděčná za každý rohlík, či slovíčko s psychologem navíc, který mi poskytnete… Předem díky :)