Jmenuji se Ondřej Srp, je mi 33 let a od narození žiji s kvadruspastickou formou dětské mozkové obrny – neurologickým onemocněním, které způsobuje trvale zvýšené napětí ve všech čtyřech končetinách. Kvůli této diagnóze se nedokážu postavit ani chodit, a tak se celý život pohybuji výhradně pomocí elektrického invalidního vozíku.
Ten pro mě není jen pomůcka – je to moje svoboda, moje nezávislost, moje nohy. Bez vozíku bych se nedostal ani z bytu, do práce nebo k přátelům.
Žiju samostatně, ale neobejdu se bez pomoci
Narodil jsem se ve východních Čechách, ale už od roku 2014 žiji samostatně v Brně, ve vlastním bezbariérovém bytě. Mám zajištěnou osobní asistenci, díky které zvládám každodenní činnosti, a také pracuji na částečný úvazek v kavárně Teamium, kde rozvážím čerstvě praženou kávu zákazníkům. Práce mi dává smysl a pocit, že jsem užitečný.
I přes svoje zdravotní omezení se snažím být aktivní – cestuji, sportuji, scházím se s přáteli. Ale všechno, co dělám, je závislé na tom, jaký vozík mám pod sebou.