Adélka má nejvyšší stupeň invalidity. Ve svých 24 letech nemluví, kvůli mozkové obrně se nemůže hýbat, je na plenkách a krmena sondou. Je skromná a na věci nenáročná, i v cedníku dokáže vidět hračku, která ji na čas zaměstná. Rodiče musí Adélku přenášet, což je při jejich věku a Adélky dospělé váze čím dál obtížnější úkon.
Nový vozík by rodině zásadně usnadnil nutnou péči o Adélku a umožnil vyvézt ji za drobnými radostmi života ven. Vozík stojí sice pár desítek tisíc, ale pojišťovna v tomto případě pomoc neposkytne (hradí pouze základní vozík, který je už Adélce malý a vzhledem k zakřivené páteři je komplikované v něm Adélku bezpečně přepravovat) a rodina si ho z vlastních zdrojů dovolit nemůže.
Od miminka handicapovaná
Ke svému osudu Adélka nepřišla vlastním přičiněním – v 8. měsíci života dostala Adélka první epileptický záchvat. Potom další a další. Od té doby se jen nabalovaly nové diagnózy – v 10. měsíci epileptický záchvat (westův syndrom) a hluboká mentální retardace, po čase přibyla mozková obrna. Přes své značné handicapy se Adélka neustále směje, z každé novoty má viditelnou radost a bojuje stejně urputně jako její rodiče. Miluje cestování autem a na návštěvy reaguje velice pozitivně. Nový vozík by rodičům potřebně ulevil a Adélce otevřel možnosti, které byly dosud nemyslitelné.
Za jakýkoli příspěvek jménem Adélky i jejích rodičů ze srdce DĚKUJEME
