Podpora základních potřeb a cesta k psychoterapii

Jmenuji se Pavel a už několik měsíců jsem na pracovní neschopnosti kvůli vážnému psychickému kolapsu. Trpím těžkou depresí, generalizovanou úzkostnou poruchou s panickými atakami a poruchou vnímání reality s psychotickými rysy. Tyto stavy dále zhoršuje vrozené ADHD. Psychofarmaka pomohla stav částečně stabilizovat, ale samotná nestačí – bez intenzivní terapie se dál nepohnu.

Díky zlepšení mám šanci nastoupit na dlouhodobou každodenní léčbu – kombinaci individuální a skupinové psychoterapie, stacionární i ambulantní péče. Abych se jí mohl skutečně věnovat, potřebuji si udržet základní životní zázemí bez neustálého existenčního tlaku. Se současnou nemocenskou 16 000 Kč však nepokryju ani nájem. Rodina i přátelé mi už pomohli, jak mohli. Věřím, že s dostatečnou podporou a péčí mám šanci dát svůj život zase do pořádku. Nečekám zázraky ani rychlé řešení – vím, že to bude běh na dlouhou trať. Ale právě proto potřebuji stabilní podmínky, abych mohl léčbu skutečně absolvovat a měl čas i prostor se jí naplno věnovat.

Jmenuju se Pavel, je mi 34 let, a vyrůstal jsem v prostředí, kde byla přísná výchova a vysoké nároky na výkon. Často jsem se setkával s tvrdými pravidly a ne vždy bylo snadné najít prostor pro své vlastní potřeby a emoce. Tyto zkušenosti se postupně usadily hluboko ve mně a ovlivnily mou psychiku, což se s postupem času začalo projevovat různými obtížemi.

Traumata, nakupené strachy, obavy a tlaky se po léta kumulovaly v mé psychice a ta se plíživě, kousek po kousku, začala hroutit. V pubertě se přidaly pocity osamocení, vyčlenění, nízkého sebehodnocení a vnitřního neustálého napětí. Nikdy jsem se nenaučil odpočívat, mluvit o svých problémech nebo si říct o pomoc.

Navzdory tomu jsem šel dál – studoval jsem, pracoval. Vlastně jsem žil celkem normální život. Našel jsem se ve studiu humanitních věd, vystudoval pedagogiku na Univerzitě Karlově a stal se učitelem. Na základní škole jsem roky učil skoro všechno – češtinu, dějepis, výtvarnou výchovu, tělocvik, co bylo třeba. Bavilo mě to, naplňovalo, motivovalo, podněcovalo k neustálému hledání nových výukových metod a pedagogického přístupu. Vedle toho jsem měl malé nakladatelství, vydal jsem pohádky, jazykovou příručku a sbírku pověstí. Zajímal jsem se o literaturu, sport, jazyky, přírodu a lidi. Pořád jsem něco dělal.

Myslel jsem si, že jsem nad tím vším zvítězil. Že se to na mně nepodepsalo. Ale nebyla to pravda.

V roce 2015 se objevily první vážnější psychické potíže. Tehdy jsem to zvládl – s pomocí léků, terapeutky, mámy a tehdejší přítelkyně. Nějak jsem se držel. Ale začátkem roku 2025 se všechno sesypalo. Těžká depresivní epizoda, celodenní úzkosti, výpadky soustředění, narušené vnímání reality. Do toho zesílily projevy ADHD.

Musel jsem odejít z práce. Nezvládám běžné věci. I malý úkol mě dokáže úplně rozhodit. Jen vstát z postele je problém. Udělat si kafe. Přesvědčit se, že mám jít ven. Nakoupit. Ty nejjednodušší činnosti jsou pro mě často nezdolatelnou výzvou.

Vyhledal jsem odbornou pomoc. Pan doktor Minařík nasadil farmakoterapii – silné léky v maximálních dávkách mi vrátily alespoň pevnější půdu pod nohama. Zároveň mi ukázal další možnosti léčby: komplexní, víceoborový přístup, který kombinuje individuální i skupinovou terapii, stacionární i ambulantní péči.

Bydlím sám. Pomáhala mi máma, jak mohla – finančně i lidsky. Ale už nemůže. Zbytek rodiny mi nepomáhá. Zůstala mi jen kočka Kšanda.

Věřím, že se můj život může zlepšit. Ne úplně uzdravit, ale přiblížit se něčemu snesitelnějšímu, stabilnějšímu a důstojnějšímu. Sám to ale nezvládnu – ani finančně, ani jinak. Aby se něco mohlo změnit, potřebuji k tomu mít podmínky. A ty si v tomhle stavu nedokážu vytvořit sám.

Nechci se vzdát.

Peníze budou využity především k pokrytí základních životních nákladů na období přibližně 6–8 měsíců a k umožnění docházky do denního psychoterapeutického stacionáře, který je hrazen ze zdravotního pojištění. Bude také možné si hradit základní výdaje spojené s docházkou (například obědy a pomůcky), příležitostně využít placenou terapii a pracovat se svépomocnými nástroji, knihami nebo podpůrnými aplikacemi. Taková podpora by pro mě znamenala vůbec možnost léčbu zahájit, neztratit bydlení ani základní stabilitu.

Pokud se vybere částka okolo 340 000 Kč
Tato částka by mi umožnila věnovat se léčbě naplno po dobu jednoho roku ve vysoce specifických terapeutických přístupech. Vedle pokrytí všech základních výdajů bych mohl pravidelně docházet na individuální psychoterapii (doporučeno alespoň 20 sezení), absolvovat ADHD koučink nebo trénink exekutivních funkcí, využít návazné terapeutické programy po stacionáři (např. skupinová terapie), zapojit se do kurzu mindfulness (např. MBSR, MBCT), pokračovat s pravidelnou individuální terapií a podporou a v případě potřeby také krátkodobě pobývat v terapeutickém zařízení (např. Rafael Institut nebo Adicare). Tato varianta by mi poskytla skutečný prostor pro změnu – návrat k funkčnějšímu životu, obnovu denního režimu a větší soběstačnost.

Pokud se vybere více než 400 000 Kč
Navýšením sbírky by bylo možné podle doporučení lékařů zařadit i specializovanější nebo intenzivnější formy péče. Například ketaminem asistovanou terapii (cca 22 000 Kč včetně následné integrace), neurofeedback nebo biofeedback (20–30 sezení, cca 26 000 Kč), somaticky zaměřenou terapii (např. TRE, somatic experiencing – cca 12 000 Kč), delší terapeutické pobyty (2–3 týdny, cca 20–25 000 Kč), případně i léčbu v zahraničí tam, kde by byla dostupnější než v ČR. Tyto formy nejsou pevně dané ani garantované, ale jsou to odborníky doporučované možnosti, ze kterých bych mohl vybrat podle dalšího vývoje zdravotního stavu, dostupnosti a konkrétních potřeb.

Shrnutí
Do 200 000 Kč: Pokrytí základních výdajů, možnost zahájit léčbu ve stacionáři, občasná terapie.

Kolem 340 000 Kč: Plnohodnotná roční léčba včetně terapie, koučinku, podpory, pobytu.

Nad 400 000 Kč: Rozšíření o pokročilé přístupy – ketaminová terapie, neurofeedback, terapeutické retreaty.

Peníze budou využity co nejefektivněji, v souladu s odbornými doporučeními a podle konkrétních možností. Všechny formy péče byly konzultovány s lékaři nebo terapeuty a výběr konkrétních terapií bude probíhat postupně. Podpora mi pomůže nejen pokrýt náklady, ale především vytvořit prostor k tomu, abych se mohl na léčbu soustředit a získat šanci znovu žít kvalitnější život.