Když se Páťa narodil, zažili rodiče chvíle bezmoci. Z mámina bříška se mu nechtělo, po vyvolávaném porodu dostal infekci, kterou měla i jeho maminka, prodělal otravu krve a deset dní strávil v inkubátoru. Byl napojený na mimotělní oběh a lékaři mu dávali silná antibiotika. Domů si ho rodiče mohli odvézt až po měsíci od jeho narození.
Boj za Páťův život ale příchodem domů neskončil, naopak. Poporodní komplikace si totiž vybraly daň. Patrik trpí centrální hypotonií – svaly má ochablé, ruce a nohy naopak zaťaté.
"Hypotonici jsou jako hadrové panenky, svaly je neudrží. Když nosíte človíčka, který vám v náručí jenom visí, je to mnohem těžší, než když vám trochu pomůže a chytí se kolem krku,“.
Lékaři mu diagnostikovali netypickou dětskou mozkovou obrnu a také zrakovou vadu a ve hře je i genetika. Ve svých necelých 6 letech jen válí sudy, neumí se sám pořádně plazit, neleze, zkouší si trochu už sedat, ale nechodí. Stále nosí plínky a se vším potřebuje pomoct. Zjistit, co potřebuje, je přitom pro rodiče někdy opravdový oříšek. Páťa totiž ani nemluví. "Kolikrát se rozpláče a my ani nevíme, co ho trápí. Někdy ho stačí jen pochovat, někdy nevím, co s ním. Je to hrozný pocit, že nevíte, jak mu pomoci,“ říká jeho maminka Lenka.
Malý Páťa se i přes to všechno moc rád směje. Má upřímný hlasitý dětský smích a tak je u nich doma často veselo a to i na terapiích. Podle rodičů má Páťa svoje názory, které umí dát i bez řeči pořádně najevo. Když s něčím nesouhlasí, umí se i pěkně vztekat. Je vidět, že vnímá, že city tam jsou.
Ze začátku Patrik cvičil Vojtovu metodu. Ta ale pokrok nepřinesla a msto toho při cvičení plakal a dokázal odporovat tak silně, až hrozilo, že si ublíží. Rodiče tedy zvolili terapie, které jsou formou hry. Nejvíc si Páťa oblíbil ježdění na koni. „On má odmala rád výzvy, čím je to těžší, tím víc se do toho pouští a chce to dělat. Vidím, že má obrovskou motivaci. A jak se na koni musí neustále vyrovnávat a zatínat svaly, moc mu to pomáhá. Sedí stále stabilněji.
Rodiče dělají pro Patrika první poslední, absolvují s ním kromě oblíbené hipoterapie také různé druhy rehabilitací, plavání, ergoterapie, logopedii, školku, intenzivní terapie.. jsou tak denně na cestách. Cvičení je pro Páťu zásadní, jedině tak posílí svaly a posune se dál. Dnes, když ho posadí, pár vteřin vydrží sedět sám. To bylo ještě před rokem nemyslitelné.
