Restart života pro Radka

Sbírce jsem dal název Restart života. Jak jsem v představení napsal, tak ten život nemám jednoduchý. Ale nechci nic vzdávat. Cítím, že i já i moje tělo se chce moc zlepšovat. Chci žít. Po konzultaci s fyzioterapeutkou jsme došli k závěru, že by mi pomohly speciální masáže a následně rehabilitace. Jde o hrazené úkony a nemálo. Rád bych se do toho pustil, abych se stal více soběstačný. Sám se dostal z postele na vozík a i naopak. Chtěl bych se vrátit i ke stolnímu tenisu. Už sice ne závodně, ale před problémama, které nastaly v roce 2022, jsem trénoval děti.

S tím souvisí i další věci. Vozíčkář se neobejde bez osobního automobilu. Jak píšu v příběhu, tak jsem na vozíku dlouho a auto jsem řešil. Mám sedm let starou Kiu s ručním ovládáním, ale vybíral jsem ji v době, kdy byla úplně jiná situace. Měl jsem dvě nohy. Teď mám opět nárok na příspěvek a potřeboval bych si vybrat takové auto, které bude odpovídat nové situaci.

A v neposlední řadě jsou tady další náklady. V domě mám 14 let starý výtah, který potřebuje pravidelný servis. Bohužel firma si účtuje stále větší částky. A dalším nákladem je nový vozík, což opět souvisí s tím, že mám jen jednu nohu. Vozíky doma mám, ale nevyhovují. Jak jsem popsal, už se vyznám v tom, o co můžu žádat, ale při všem je potřeba spoluúčast. A po těch letech už rodina vyčerpala rezervy.

Závěrem chci napsat, že bych se díky veškeré podpoře rád dostal zpět do formy a fungoval jako aktivní vozíčkář. A kdyby to vyšlo, chtěl bych si ještě najít práci a úplným vítězstvím by bylo, kdybych v budoucnu mohl někomu přispět v rámci nějaké sbírky.

Jmenuju se Radek a je mi 47 let. Moje dětství a dospívání probíhalo naprosto standartně. Do 16 let jsem chodil do školy a sportoval. Konkrétně jsem se věnoval fotbalu. Jenže jsem musel ze zdravotních důvodů skončit a nastala změna. Rok jsem se utápěl v depresích a to mělo za následek, že mi začaly těžknout nohy. Prostě jsem zakopával. Po mnoha vyšetřeních se následně zjistilo, že se u mě začala projevovat genetická nemoc zvaná Adrenoleukodystrofie. Česky řečeno nemoc x-chromozómů. Nemoc, o které se moc nevědělo, bylo nás málo. Podobala se Rostroušené skleróze, ale nikdo nevěděl co bude.

Podařilo se mi odmaturovat a o berlích se pokusil začít studovat vysokou školu. To ale bylo nad moje síly a já na škole skončil. Jako mechanik strojů a zařízení jsem moc šancí pracovat neměl, ale povedlo se mi zaměstnat v jednom větším podniku na pozici obsluhy telefonní ústředny. Všichni jsme věděli, že mně vozík nemine, a proto se rodina semkla a podařilo se nám postavit bezbariérové bydlení, pořídit auto s ručním ovládáním. A tak jsem pracoval a žil o berlích. Bylo to rok od roku náročnější. Nohy mi držely méně a méně. A tak když se můj podnik restrukturalizoval a já musel skončit, tak jsem v 25 letech sedl na vozík. A v tu chvíli přišel další restart v mém životě. Vyměnil jsem nohy za kolečka. Otevřel se mi svět. Našel jsem si práci, kterou jsem mohl dělat z domova a hlavně jsem se opět začal věnovat sportu. Začal jsem hrát stolní tenis na vozíku. Dokonce jsem se ve 30 letech oženil. Podařilo se nám v našem rodinném domě instalovat výtah, zpřístupnit mi první patro, které jsme si upravili pro rodinný život.

Bohužel manželství trvalo jen tři roky, ale úpravy mi dovolovaly žít normální život. Jen prostě na kolečkách. Myslel jsem, že už to tak nějak dožiju. Jenže přišel květen roku 2022 a najednou nějaký urologický problém. A moje první delší hospitalizace. A ta měla za následek, že při ležení v nemocnici se mi na zadku otevřel obrovský dekubit. Urologie svůj problém vyřešila a já byl propuštěn domů. Jenže dekubit zlobil a moje tělo bylo neustále v horečkách a já občas doma ztrácel i vědomí. Naštěstí jsem se včas dostal na chirurgii a tam mě zachránili. Ztratil jsem 20 kilogramů svalové hmoty, ale žil jsem. Léčení dekubitu je vzhledem k blízkosti konečníku složité, proto jako první mi museli udělat stomii, česky řečeno vývod. Tím pádem se dekubit začal léčit. Po 14 dnech mě pustili z nemocnice a další léčení probíhalo doma. Každý den mě převazovaly sestřičky z Domácí péče a dekubit se léčil. Bohužel se objevil další. Do toho minimálně jednou měsíčně jsem měl horečkové stavy, které mi vysvětlovali tím, že prostě dekubit je otevřený a dochází k zánětům. A tak to pokračovalo do dubna roku 2024.

Najednou mi otekla pravá noha. Když jsem se dostal do nemocnice, tak mě okamžitě přijali na chirurgickou JIPku. Do nohy voperovali dreny a začali odsávat všechno špatné. Stav se lepšil, akorát že jsem 14 dní v kuse jen ležel. Sednout si bylo čím dál náročnější. Noha už vypadala v pořádku, dren se mi vytáhli a lékaři uvažovali o propuštění. Jenže se rozhodli udělat kontrolně CT vyšetření. A odpoledne za mnou přiběhl chirurg a řekl mi, že namísto úterního propuštění se musím podrobit operaci. Musí nohu v oblasti kyčle otevřít a zjistit co se děje. A buď přijdu o kyčel nebo možná i o celou nohu. A pak už si vybavuji jen to, jak jsem se probudil na chirurgické JIPce. Nic mě nebolelo, nohu jsem měl, ale nevěděl co bude dál. Následně mi chirurg řekl, že to byla těžká operace a museli odstranit úplně shnilou kyčel. Pro mě to znamenalo, že mi zůstala noha, kterou jsem sice už dlouho necítil, ale teď si dělala co chtěla. Takže přišel návrh na amputaci. Souhlasil jsem, ta volná noha mi byla spíš na překážku. 14. května roku 2024 mi uřízli pravou nohu. Následovalo ještě 14 dní ležení v nemocnici a pak propuštění. Po šest týdnech ležení v nemocnici. Měl jsem úplně bezvládné tělo. Dekubit je sice ještě nezhojený, ale už mě nezlobí žádné jiné neduhy.

Už je to více než rok a je potřeba další restart života. Po skoro třiceti letech problémů to nechci vzdát. Od pasu nahoru funguju normálně, ale potřebuju pomoc. Rodiče zestárli, už jsou oba na hranici sedmdesátky. Veškeré finanční rezervy se použily na potřebné věci.

• 500 000,- Kč – pořízení osobního automobilu
• 100 000,- Kč – speciální masáže a rehabilitace k zlepšení celkového fyzického stavu
• 100 000,- Kč – pořízení vozíku, úhrada servisu výtahu případně další nově vzniklé náklady na život

Závěrem bych chtěl napsat, že budu rád za jakoukoli vybranou částku. Pokud se nepodaří vybrat cílovou částku, tak prioritou je pro mě zdraví. Takže prvotně částku použiju na masáže a rehabilitace ke zlepšení mojí zdravotní situace. Pak dofinancování pořízení vozíku, u kterého je doplatek, který nehradí pojišťovna, dost veliký. Až jako poslední je automobil. Zatím mám čím jezdit, ale i vzhledem k nové situaci v mém životě je pořízení nového auta taky důležité.

Pokud by se podařilo vybrat více peněz, tak náklady na život v mé situaci budou pořád. Ať už se jedná o již zmíněný zdravotní stav, na jehož zlepšení chci pracovat, nebo třeba úhradu servisu výtahu. Bez funkčního výtahu se totiž nedostanu domů. Když se ještě vrátím k tomu zlepšování zdravotního stavu, tak úplně konkrétně nevím, co by mi ještě pomohlo. Zatím nemám finance na to, abych se pustil do dalších možností. Ale určitě se o tom s lékaři můžu bavit a pracovat na tom.