Pomohli jste Janě a Adélce začít znovu

For English version click here

Jmenuji se Jana a je mi 38 let, mám dceru Adélku a život nám připravil několik těžkých zkoušek.

Adélka má Gliom u 3. mozkové komory je to nádor vznikající z podpůrných (gliových) buněk v hlubokých strukturách mozku. Tato lokalizace je vážná, protože nádor může blokovat tok mozkomíšního moku (způsobit hydrocefalus) a utlačovat důležitá centra (např. hypothalamus, thalamus). Podle stupně zhoubnosti (WHO grade I–IV) jde buď o pomalu rostoucí, nebo velmi agresivní nádor. 

Bohužel nemám ani maminku ta zemřela před 10 lety na rakovinu.

V září jsem prodělala operaci žlučníku, bohužel se objevily komplikace a byla jsem déle v narkóze. Týden na to jsem prodělala plicní embolii a plicní infarkt.

Nejtěžší chvíle ale přišly v okamžiku, kdy v prosinci zemřel můj manžel, Adélčin tatínek.

Pomůžete nám začít znovu, i když je to velmi těžké.

Můj manžel Zdeněk byl vždy ochotný pomoci druhým. Pracoval před lety u SŽDC a jako dobrovolný hasič, organizoval také tábory pro děti. Letos bychom spolu oslavili krásných 15 let.

Adélka byla pro tatínka vším. Nikdy nezmeškal příležitost, aby se s ní zasmál, a vždy se snažil pomoci. Měl také velkou radost z vnučky, která se narodila v červnu. A v příštím roce jsme plánovali upravit naše bydlení. 

3. prosince jsme koupili stromeček a těšili se, jak ho s Adélkou budou zdobit. Také jsme koupili nové ozdoby.

5. prosince se však manželovi udělalo zle a museli jsme volat záchranku. Jeho stav byl velmi vážný, a proto pro něj musel  vrtulník. V nemocnici nám řekli, že jeho stav je kritický, poté byl uveden do umělého spánku a napojen na plicní ventilaci. Každý den jsme chodili do nemocnice, ale už jsme neslyšeli jeho  hlas.

Za týden v pátek nám řekli, že mu zbývají poslední hodiny, ale pořád jsme doufali, že se z toho dostane. V sobotu ráno jsme ho ještě na chvíli viděli, ale v 10:45 nás definitivně opustil.

Nejhorší bylo oznámit tuto zprávu jeho mamince (89 let), která už přišla o manžela i syna a také naší společné dceři Adélce (11 let).

Manžel měl Vánoce opravdu rád. Těch posledních už se ale nedočkal… 

Adélka bude mít 16. 2.narozeniny budou pro ní hodně smutné. Tatínek a maminka vždy připravili super oslavu. Teď to už nebude 

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Vybrané finance využijeme na běžné rodinné výdaje – jako jsou poplatky, energie, internet, potraviny, náklady spojené s provozem automobilu. Případně na drobné úpravy a nezbytné opravy v domácnosti, autoservis a nečekané výdaje.

Částka mi pomůže pokrýt i financování táborů, kroužků a výdajů na péči o Adélku, včetně lékařské výdajů pro zlepšení (nejen) psychického stavu. Adélka před časem prodělala operaci mozku, zhoršuje se jí zrak a je pod kontrolou několika odborníků.

Dědické řízení bude probíhat a vyřízení vdovského a sirotčího důchodu nějakou chvíli potrvá. Já jsem navíc v invalidním důchodu 3. stupně.

My name is Jana, I am 38 years old, and I have a daughter, Adélka. Life has put us through several very difficult trials.

In September, I underwent gallbladder surgery. Unfortunately, complications arose and I remained under anesthesia for an extended period. A week later, I suffered a pulmonary embolism and a pulmonary infarction.

The hardest moments, however, came in December, when my husband and Adélka’s father passed away.

Will you help us find the strength to start again, even though it is very difficult?

My husband, Zdeněk, was always willing to help others. Years ago, he worked for SŽDC, served as a volunteer firefighter, and also organized camps for children. This year, we would have celebrated 15 wonderful years together.

Adélka was everything to her dad. He never missed an opportunity to laugh with her and always tried to help. He was also very happy about his granddaughter, who was born in June. We had planned to renovate our home next year.

On December 3rd, we bought a Christmas tree and were looking forward to decorating it together with Adélka. We also bought new ornaments.

On December 5th, however, my husband suddenly became ill and we had to call an ambulance. His condition was very serious, and he had to be transported by helicopter. At the hospital, we were told that his condition was critical. He was placed into an induced coma and connected to a ventilator. We visited him every day, but we never heard his voice again.

A week later, on Friday, we were told that he had only a few hours left. Still, we kept hoping he would recover. On Saturday morning, we were able to see him briefly, but at 10:45 a.m., he passed away.

The hardest part was telling his mother (89 years old), who has already lost her husband and her son, and also telling our daughter Adélka (11 years old).

My husband truly loved Christmas. Sadly, he never lived to see his last one.

Adélka’s birthday is on February 16th, and it will be very sad for her. Her dad and I always prepared a wonderful celebration. Now, it will never be the same.