Pomůžete nám začít znovu, i když je to velmi těžké.
Můj manžel Zdeněk byl vždy ochotný pomoci druhým. Pracoval před lety u SŽDC a jako dobrovolný hasič, organizoval také tábory pro děti. Letos bychom spolu oslavili krásných 15 let.
Adélka byla pro tatínka vším. Nikdy nezmeškal příležitost, aby se s ní zasmál, a vždy se snažil pomoci. Měl také velkou radost z vnučky, která se narodila v červnu. A v příštím roce jsme plánovali upravit naše bydlení.
3. prosince jsme koupili stromeček a těšili se, jak ho s Adélkou budou zdobit. Také jsme koupili nové ozdoby.
5. prosince se však manželovi udělalo zle a museli jsme volat záchranku. Jeho stav byl velmi vážný, a proto pro něj musel přijet vrtulník. V nemocnici nám řekli, že jeho stav je kritický, poté byl uveden do umělého spánku a napojen na plicní ventilaci. Každý den jsme chodili do nemocnice, ale už jsme neslyšeli jeho hlas.
Za týden v pátek nám řekli, že mu zbývají poslední hodiny, ale pořád jsme doufali, že se z toho dostane. V sobotu ráno jsme ho ještě na chvíli viděli, ale v 10:45 nás definitivně opustil.
Nejhorší bylo oznámit tuto zprávu jeho mamince (89 let), která už přišla o manžela i syna a také naší společné dceři Adélce (11 let).
Manžel měl Vánoce opravdu rád. Těch posledních už se ale nedočkal…
