Ary je malý bojovník zachráněný z klecového velkochovu, ve kterém s ním žilo několik tisíce dalších králíčků namačkaných jeden na druhého.
Já osobně si nedokážu představit, jak moc bolestivé tohle muselo být. Představa, mít zlomené obě zadní nohy, nedokázat se otočit a přitom ležet na drátěné kleci o velikosti papíru A4, je nepředstavitelná. Jeho život byl místem strachu v temné studené hale na kovových mřížích. Od prvního pohledu, když jsme se na něj podívali, byl vděčný za každé pohlazení – byla to první ruka, která mu neublížila. Jeho tělíčko ho ale bohužel vůbec neposlouchá, má nefunkční zadní nohy a přední nožičku srostlou na jinou stranu než by měl mít. Taky má bohužel špatnou pánev. I přesto, že ho to bolí se snaží každý den poznávat svět. Olizuje mě, papá, zkoumá všechno kolem sebe… prostě je to malý bojovník.
Veterináři, na které jsem se obrátila, mi hned doporučili eutanázii. Řekli, že jeho tělo mu nedovolí žít normální život a že je to pro něj jen trápení. Já bych ale Arymu chtěla dát šanci, protože vím, že si ji zaslouží a že chce žít. Chci, aby i přes všechna omezení mohl cítit lásku a svobodu alespoň tak, jak by mu to jeho stav umožnil.