Pomozte kobylce znovu stát na nohou

Naše milovaná kobylka si při vyjížďce vážně poranila nohu a musela podstoupit dvě operace. I přes obrovské úsilí veterinářů je její stav vážný – trpí velkými bolestmi a bez další léčby a rehabilitace jí hrozí, že už nikdy nebude plnohodnotně chodit.

Sbírkou chceme pomoci pokrýt náklady na pokračující léčbu, léky, rehabilitace a pobyt na klinice, aby měla Artemis šanci na uzdravení a mohla znovu žít bez bolesti. Každý příspěvek znamená naději, že se znovu postaví na nohy. 

Jmenuji se Artemis a jsem sedmnáctiletá krásná boubelka, která miluje jídlo, kamarády, pohyb a hlavně svoji velkou i malou maminku, za které bych dýchala.

Můj příběh začíná jednoho krásného dne v červnu, kdy jsme si s mojí mamčou na zádech užívaly sluníčko a relax. Najednou jsem ale špatně šlápla. Nožka mě zabolela a v tu chvíli začala moje noční můra. Noha mi začala otékat a já na ní nemohla pořádně došlápnout. Maminka zavolala veterináře, který diagnostikoval zbytnělý anulární vaz a naplněnou šlachovou pochvu.

A tak začal dlouhý koloběh náročné péče. Podle rad zkušených jsme se s maminkou snažily nožku vyléčit, ale ani po třech měsících to nebylo dobré. Po další konzultaci s veterinářem přišlo doporučení – měla bych podstoupit operaci, která by mi mohla vrátit život zpět do normálu.

Maminka se dlouho rozhodovala, co dál, protože hlavní roli hrály peníze, které neměla. Odvézt mě na speciální kliniku bylo velmi nákladné. I přesto se rozhodla udělat vše pro to, abych mohla žít bez bolesti.

Nastal den D. Moc jsem se bála – musela jsem vlézt do toho ošklivého, úzkého vozíku. Maminka mě ale ujistila, že všechno zvládneme spolu. Cesta byla dlouhá, přes 200 kilometrů od domova. Tam se mě ujali ti nejlepší ortopedi a já věřila, že zase brzy budu běhat po loukách.

Po týdnu si pro mě maminka přijela. Konečně jsme byly obě šťastné – myslely jsme si, že to nejhorší máme za sebou a jedeme domů. Ve stáji mě přivítali všichni kamarádi i moje druhá, malá maminka Viktorka. Byla jsem šťastná, že jsem zase doma a mezi svými.

Všechno bylo zalité sluncem a zdálo se, že nás čekají lepší zítřky. Všichni se o mě krásně starali, ale po pár dnech mě nožka začala bolet víc a víc, až jsem dostala horečku a bylo mi opravdu zle. Po konzultaci s veterinářem nebylo jiné východisko, než se znovu vrátit na kliniku.

Tam mi dělali všechna možná vyšetření – punkce, cílená antibiotika do kloubu – zkrátka všechno, aby mi pomohli. Jenže můj stav se zhoršoval a musela jsem podstoupit druhou operaci v tak krátké době. Byla ještě dražší než ta první, ale maminka neváhala, protože mi slíbila, že to spolu zvládneme, ať se děje cokoli.

Na klinice jsem zůstala dalších čtrnáct dní, ale můj stav není dobrý. Zánět se sice podařilo zastavit, ale na šlaše se mi udělaly velké srůsty, které mě strašně bolí, a na nožku nedokážu ani šlápnout. Dostávám silná antibiotika a léky proti bolesti, ale i tak je můj stav vážný.

S maminkou nás čeká ještě dlouhá cesta za bezbolestným pohybem, která je bohužel velmi finančně náročná. Myslím i na moji malou maminku Viktorku, která každý večer pláče a přeje si, abych byla zase zdravá, mohla ji povozit a udělat jí radost.

Proto moc prosím všechny, kdo máte taky někde svou malou princeznu – pomozte nám, abych mohla dělat radost oběma svým maminkám… a hlavně, aby mě už nic nebolelo a mohla jsem se zase proběhnout po loukách.

Vybrané finance budou použity na kompletní léčbu a následnou rekonvalescenci kobylky Artemis. Zahrnují především: náklady na obě operace a hospitalizaci na klinice, veterinární péči, léky, antibiotika a převazy, rehabilitační procedury, kontrolní vyšetření a dopravu na kliniku, speciální krmení a doplňky pro podporu hojení šlach. Každá pomoc, i ta nejmenší, znamená naději, že se Artemis znovu postaví na nohy a bude moci žít bez bolesti.

Pokud se nepodaří vybrat plnou částku, využijeme prostředky na uhrazení nejnutnějších lékařských zákroků a léčby.

V případě, že se podaří vybrat více, než potřebujeme, vše přenecháme na pomoc jinému zvířeti, které potřebuje léčbu stejně jako Artemis.