Milí přátelé a hodné duše,
před čtrnácti dny jsme si s Elinkou vyrazili nasbírat šípky – její oblíbenou činnost, kdy může okusovat zdravé plody přímo z keře. Slunce svítilo, potkali jsme kamarádské pejsky a vše vypadalo jako ideální den. Po cestě domů jsme se, jako téměř každý den, honili po poli, a najednou se Elince podsmýkly nožičky… a už se nepostavila. Hned v pondělí jsme vyrazili na ortopedii, kde po vyšetření za 9 tis padla diagnóza ruptury kraniálního zkříženého vazu (LCC) – tedy přetržení předního zkříženého vazu v koleni.
Abychom ale příběh vzali od začátku – Elinka většinu života žádné vážné potíže neměla. V šesti letech podstoupila kastraci kvůli falešným březostem. Naštěstí pár týdnů poté u nás otevřeli novou veterinu – s milými a nejpečlivějšími doktory, jaké jsem kdy poznala. Ti si všimli miniaturní bouličky na cecíku. Ukázalo se, že jde o mastocytom, a tak následovala operace k vyndání mléčné žlázy. Onkologický screening po nějaké době potvrdil, že bylo vše podchyceno včas.
Minulý rok v únoru jsme se vydali na procházku a po pár metrech začala Elinka kulhat, což vedlo k návštěvě ortopeda. Ten potvrdil rupturu zadní nohy a musela podstoupit TPLO operaci. Následoval přísný klid, pomalý návrat k pohybu a po několika týdnech se stav zlepšil.
Jenže na konci prázdnin jsem si začala všímat snížené aktivity vždy a na všechno natěšené Elinky – bolestivé vstávání, neochotu došlapovat na operovanou nohu, viditelné zbytnění a horkost na páteři. Vyšetření RTG odhalilo spondylózu a artrózu. Začalo kolečko fyzioterapie, akupunktury, zkoušení různých léčiv a kvalitních doplňků stravy.
Na začátku letošního roku nás čekala další výzva – různé bulky po těle. A tak podstoupila další narkózu a odstranění výrůstků. Laboratoř u jednoho z nich potvrdila hemangiosarkom. To se nám ale nezdálo – její celkový stav i výsledky krve této kruté diagnóze neodpovídaly. Vzorek jsme tedy vyzvedli a odeslali do jiné laboratoře… s bohužel stejným výsledkem. Následovala tedy mastektomie poslední mléčné žlázy a vzorky byly tentokrát odeslány do laboratoře v Německu. Ta potvrdila, že se jednalo o histiocytom. Uf. Dodnes nechápeme, jak se mohly dvě laboratoře splést – ale prý je to u nás celkem běžné. Poučení pro příště: připlatit si a poslat vzorky tam, kde si můžeme být jistí výsledkem, nemusela bych ji trapit další narkozou a rozsáhlou operaci.
Bohužel prognóza ortopeda, že si většina psů do roka (u nás to byl rok a půl) utrhne i druhý vaz, se nakonec potvrdila – a před čtrnácti dny padla diagnóza znovu. Elinku nyní čeká 21. 11. další TPLO operace a následná dlouhá, náročná a finančně vyčerpávající léčba.
Bylo a stále je to pro nás psychicky náročné. Těšili jsme se konečně na náš milovaný podzim a brázdění Šumavou, protože od diagnózy spondylózy a artrózy jsme poctivě chodili každý týden na fyzioterapii i akupunkturu. Několikrát jsme museli aplikovat léčbu Librelou, Osteopenem a zkoušeli spoustu doplňků, než jsme našli to, co aspoň trochu funguje a nezatěžuje její imunitní systém . A přineslo to své ovoce – od léta jsme nemuseli podávat žádné léky proti bolesti, jen pravidelné doplňky stravy. Na fyzio jsme chodili jednou za tři týdny… než si zranila i druhou nohu.
Je mi trapné žádat o pomoc, zvláště v této náročné době, ale za poslední tři roky se veterinární výdaje vyšplhaly na 200 000 Kč a já už sama nevím, jak vše zvládnout. Dosud jsem ani nedoplatila všechny předchozí léčby. Ale určitě to nevzdáváme – už víme, jak na to, už víme, že to jde, a věříme, že nás s Elinkou čekají ještě dlouhé společné roky. Je to naše jediná rodina, přítel i terapeut v jednom. Ukazuje nám, jak žít v přítomném okamžiku a co je v životě opravdu důležité. Její elán a chuť do života jsou nakažlivé a inspirující.
Děkujeme za Váš čas, který jste dali tomuto textu, taktéž pokud se rozhodnete přispět – každá koruna, každý příspěvek i každé sdílení dává Ele šanci znovu poznávat nepoznaná místa. ❤️
